26. 11. 2023 - H. Vlčínská - Jan 6, 35,40-51

Ježíš v Janově Evangeliu říká, že je chléb života a kdo z něho jí, má život věčný. Židé mu nevěří, protože ho znají jako Josefova syna. Ježíš také říká, že každý, kdo slyší a učí se od Otce, přichází k němu. Ježíš je chléb, který přináší život, a věřící mají život věčný. Víra je vztah s Bohem, který je nabízený z jeho strany a člověk ho přijímá. Bůh nás nechce seřadit a všichni jsme pro ně Slova, která jsou základem dnešního kázání, jsou zapsána v Janově Evangeliu v šesté kapitole, verš třicátý pátý a potom čtyřicátý až padesátý první. Ježíš jim řekl, já jsem chléb života, kdo přichází ke mně nikdy nebude hladovět a kdo věří ve mně nikdy nebude žíznit. Židé proti němu reptali, že řekl, já jsem chléb, který sestoupil z nebe. A říkali, což tohle není Ježíš, syn Jozefův? Vždyť známe jeho otce i matku, jak tedy může říkat, sestoupil jsem z nebe? Ježíš jim odpověděl, nereptejte mezi sebou, nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne otec, který mě poslal a já ho vzkřísím v poslední den. Je psáno v prorocích, všichni budou vyučeni od Boha. Každý, kdo když slyšel otce a vyučil se u něho, přichází ke mně. Ne, že by někdo otce viděl, jen ten, kdo je u Boha, viděl otce. Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši otcové jedly na poušti manů a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, kdo z něho jí nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe, kdo jí z toho chleba živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo dané za život světa. Tolik je slov čterý. Můžete se posadit? Měle sestry, milí bratři, v Janově Evangeliu jako jediném nenajdete tu klasickou zprávu o ustanovení večeře páně během poslední večeře z učetníky. Ale Jan nás rozhodně o tu důležitou informaci, že je třeba jíst chléb, který je jeho tělem, abychom byli živi, nepřipraví. Ten chléb je jeho vlastní tělo obětované za život. A Ježíš v Janově Evangeliu říká několik takových důležitých formulací, které začínají já jsem. Já jsem cesta, pravda i život. A tady já jsem chléb. Velká část té šesté kapitoli Janova Evangelia je příběhem chléba. Začíná nasycením zástupu, kdy jeden ječný bochník stačil asi tisícovce mužů. A taky nejspíš nějakým ženám a dětem. Ten chleba byl k zahnání fyzického hladu. A vrcholem toho vyprávění v šesté kapitole je vysvětlení, že Ježíš sám je chlebem. Chlebem života, kdo z něho jí, nezemře. Zároveň Ježíš říká, zdůraznujetím svým Amen amem, že kdo věří, má život věčný. A pro posluchače to asi není úplně snadné k pochopení. Oni například ještě nevědí to, co my, když Ježíš mluví o těle daném za život světa. A ku podivu pro část posluchačů není základní překážkou, že by Ježíši nedůvěřovali, protože ho neznají. To by byla pochopitelná nedůvěra. Ale pro některé je překážkou, že ho zdají. Dlouho. Syn Josefův. Nazval se chlebem, proti tomu nic nenamýtají. Zřejmě dokážou přijmout obraz učitele, který duchovně sytí svoje žáky. Třeba božím slovem je může sytit. Israel má dlouhou tradici proroku. Ovšem, učitel nebo prorok není zdrojem. Zdroj přichází vždycky z hůry. Člověk je dole, Bůh je nahoře. A tak ty posluchače vyvádí z míry právě to prohlášení, sestoupili jsem z nebe. A mají předem hotový úsudek, který jim brání vidět, který jim vlastně zabrání dát si do souvislosti to, co znají z písma jinde a spatřit tu vazbu mezi Ježíšem a Otcem. Ačkoliv viděli ta znamení nebo o nich slyšeli, tak pro ně ta znamení nic neznamenala. A ani pro nás to není snadné pochopení. My však víme o smrti na kříži a o vzkříšení. Víme o Boží lásce, která se obětuje, abychom se my Bohu nestratili. Syn obětoval sebe, ab otevřel nám dveře tam, kde vládne Bůh do Božího království nebo nebeského království, jak o něm mluví Evangelia. A to je místo lásky a bezpečí, radosti a hojnosti. Ukazuje cestu, otevírá dveře, povzbuzuje naši důvěru. Obětuje se proto, aby nemusel obětovat nás. A Ježíš se prohlásuje za chléb, protože chléb je nutný k přežití. A prohlásil se za chléb života. Kdo věří, má život věčný. Zdá se tedy, že jako by z určitého zjednodušeného pohledu byla víra takovým duchovním žaludkem. Spolehnutí na Krista, důvěra, právě to nám umožní střebat věčný život z potravy, kterou je Ježíšovo obětované tělo. A zatímco mana umožnila Izraelcům přežít pobyt v nehostinné poušti, chléb, kterým je Ježíš Kristus, nám umožňuje žít věčně v Boží blízkosti. A je to úžasné. Ale lidská logika nám říká, dobrá, a co tedy Ježíš za to chce? Čím mu musíme zaplatit? Co máme dát výměnou? Mnoho lidí kolem nás si myslí, že křesťané dostávají v kostele iluzy nebo pohádku o odměně na takzvaném onom světě a platí za to. Platí za to ztrátou svobody a kritického myšlení a někdy taky ztrátou peněz nebo požitků, které si nemůžou dopřát. A někdy je hodně těžké nebo skoro nemožné vysvětlit, že to tak není, že to není něco za něco ve smyslu, že bychom se museli vzdát něčeho, co opravdu potřebujeme, bez čeho bude náš život ochuzen. Že nás Bůh, řečeno finančním obrazem, neobírá o zisky. Naopak, On si bere naše dluhy. Zvenší to někdy může vypadat, že něco ztrácíme. Já bych se vsadila, že když dneska ráno sousedi v domě slyšeli, jak cvakají domovní dveře, tak si říkali, jestli mi ta cesta do kostela takhle ráno stojí za to místo spánku. Ale my víme, že je náš život obohacen. Pravda je, že někdy to není snadné ani samozřejmé vzdát se některých věcí. A jsou to dluhy, ale my se jich přesto nevzdáváme lehce. Protože často máme na dluh věci, na kterých nám záleží. Třeba si na dluh, vlastně na úkor vztahu k jiným lidem i k Bohu, můžeme budovat pocit vlastní důležitosti. Chceme být důležití ve svých vlastních očích, v očích ostatních a taky v božích očích. Můžeme si vzpomenout na žádost dvou ježíšových učedníků, aby v božím království zasedli vedle něho. A často usilovně hledáme kriteria, podle kterých ostatní lidé nebo i Bůh přiznávají lidem hodnotu. Jde nám o to, abychom uspěli, abychom si tu hodnotu vydobyli. A některá ta kriteria jsou sama o sobě velmi ušlechtilá. Třeba štědrost, pomoc druhým, dodržování morálních zásad a tak. Základní problém s takhle pojatou důležitostí člověka je, že někteří jiní lidé pak nutněji jsou méně důležití. My se podíváme, jak lidé žijí a usoudíme, že Arnoš se zamlouvá Bohu jistě více než Zbyněk, protože Arnoš se chová vzorně a Zbyněk je lump. A zařadíme takhle i sebe. A protože nejsme pyšní, tak se dáme v abecedě někam pod písmenou E nebo F. A ti mimořádně skromní možná řeknou R, ale pořád se můžeme utěšovat, že je někdo za námi, že někdo ještě méně plní ty požadavky a tak bude třeba až pod písmenem 2TV, Y nebo Z. A tam si zařadíme klidně i celé skupiny lidí, ty, které pokládáme za celníky a hříšníky dnešní doby. A občas vyražíme s přesvědčením, že jednáme podle Ježíšova vzoru vysvětlovat těm, co v naší frontě končí pod posledními písmeny, že se sebou musí něco dělat, jinak se do Božího království nedostanou. Je to tak doopravdy? Bůh nás přece neboduje a neřadí. My jsme pro Boha důležití sami o sobě. Evangelia se nás o tom snaží přesvědčit. Snaží se nás přesvědčit, že důležití jsou i ti bezvýznamní, i ti hříšní, i ti zasažení různým trápením. Jsme důležití sami o sobě a to poznání je důležité tím, že svou vlastní hodnotu na tom můžeme postavit. Není třeba se porovnávat s jinými. Tak to máme na sebe a na ostatní hledět, bez žebříčků, bez srovnávání, bez boje o místo. Každý člověk je pro Boha důležitý. Bůh nás nechce seřadit a těm v čele nabídnout hodně a těm vzadu už skoro nic a nebo jim dokonce zabouchnout před nosem. V boží království je popisováno tak, že je tam hojnost všeho, co budou lidé potřebovat. Bůh nechce nechat za dveřmi nikoho, kdo touží vejít. Proto je popisováno obrazem hostiny. A v jednom příběhu jsou na tu hostinu zváni i ti podezřelí pobudové. I proto je v Janově Evangeliu jako první znamení proměna vody ve víno na hostině. Není třeba být lepší. Není třeba vydobít nebo vysloužit si místo v čele fronty, protože nic nedojde. V ježíšových skutcích vidíme, že jsou pro něj důležité lidi. Důležití i lidi z okraju. A že neřeší, jestli se na tom okraji ocitli vlastní vinou nebo nějakou nepříznivou shodou okolností. Oceňuje vdovy a syrotky, stará se o ně, stejně jako přichází za celníky a nevěstkami. A hostinou, závdavkem té hostiny, kterou máme mít v Božím královstvě, chléb živý. Kristovo tělo obětované. Takže my si ho nemusíme vysloužit. A žádá se nějaká platba za to, abychom měli věčný život? Ne. Mohli byste říct, že Kristus žádá víru. A to je pravda. Ale to není platba. Já jsem na začátku říkala, že víra může být chápána jako něco jako duchovní žaudek. Něco, co vám umožní přijmout ten věčný život. Ale mnohem víc je to navázaný vztah. Vztah, který je nabízený z Boží strany a člověk ho přijíma. Bez důvěry v Boha byste nemohli důvěrovat jeho nabídce. Ježíš říká, já jsem chléb života, kdo přichází ke mně nikdy nebude hladovět a kdo věří ve mně nikdy nebude žíznit. A pak říká, kdo věří, má život věčný. Víra tady není platba nebo průkazka ke vstupu. Je to rozpoznání Boží lásky jako jeho vztahu k lidem. Je to přijetí podané ruky. Vlastně nám nabízí, abychom se pro ten chléb života vydali. A my tu víru potřebujeme, protože proč bychom za ním jinak šli. Chtěli byste žít věčný život v království, jehož vládci se nedá věřit. Syn ani otec nechtějí nikoho ztratit. A tak nemusíme nazhromáždit ani rozdat dost peněz, nemusíme vykonat dost dobrých skutků jenom proto, abychom je vyměnili za vstupenku. Luther říká pouhou milostí, pouhou vírou. A v Bibli to není ve skutečnosti nic nového. Vybavujete si toho Izajáše, kterého jsme četli na začátku? Vzhůru všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jeste bez peněz a bez placení víno a mléko. Poslechněte mě a jeste, co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem. Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živy. To jsou slova, kterými Bůh pobízal Izrael v babylonském zajetí. V situaci, kdy se lidé bez pochyby snažili nějak přežít a mnozí se přizpůsobovali a dělali kompromisy. Uhýbali od té víry předkům. A přesto tu není žádná kategorizace na ty, co to zvládli lépe a ty, co to zvládli špatně. Není to nabídka jenom pro ty, kdo nesklamali. Je to výzva pro všechny, kdo se cítí mizerně, kdo žízní a vlastně ani nevědí po čem. Je to až trhovecké podbízení. No tak koukejte, moje jídlo zasytí víc než jídlo babylonských bohů a nemusíte za něho ničím platit. Navzdory všem obchodnickým zásadám Bůh nabízí lepší, levněji než sousední rádoby bohové. To byl starozákonní text a v našem novozákonním se Ježíš prohlašuje chlebem. Pravě v takových textech můžeme rozpoznat a mohli rozpoznat tehdejší posluchači, že Ježíš je v souladu s Otcem. Že Otec i Syn míří stejným směrem, mají stejnou vůli, jsou jedno. Taková pozvání, která něco dobrého nabízí a přitom nežádají platbu, ta nás povzbuzují, když něco nezvládáme a pomáhají nám odpouštět, když něco nezvládají naši bližní. Dávají nám odvahu zkoušet věci znovu. A tak se nebojme a berme si bez placení, kdykoliv můžeme, chleb, který je od Boha. Modleme se. Prosím, připojujte se k přímluvné modlitbě slovy Pane Smiluji se. Pane Ježíši náš spasiteli, prosíme za všech, kdo nevědí, jaký skutečněj jsi i naší vinou, protože jim předkládáme jen pokřivený obraz. Prosíme za ty, kdo hladovějí a nevědí, kde naleznout chleb k věčnému životu. Prosíme za ty, kdo nedokážou věřit, protože kolem sebe nevidí lásku ani naději. Voláme Pane Smiluji se. Prosíme za to, abychom se dokázali dělit o hojnost, kterou jsi nám dal, s těmi, kterým něco schází. Prosíme pomáhej i tam, kam nedohledneme a kde nedokážeme nic udělat. Voláme Pane Smiluji se. Prosíme za všech, kdo zažívají těžké časy, koho zasáhly přírodní katastrofy nebo zkáza zkůsobená lidskýma rukama. Za ty, kdo žízní po právu a spravedlnosti. Voláme Pane Smiluji se. A prosíme taky za nemocné, i za ty, kdo o ně pečují v rodinách nebo za zdravotníky a jejich blízké. A taky za zdravotníky, kteří pomáhají v nejchučích zemích a nasazují životy ve válečných zónách. Voláme Pane Smiluji se. A společně se pomodleme modlitbu Páně. Páne Smiluji se. Otče náš, který jsi v nebesích, posvěď se jméno Tvé, přijď království Tvé, buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš ve zdejší dej nám dnes a odpust nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť Tvé je království i moc i sláva na věky. Amen. A budeme společně zpívat další naznačenou píseň 284. Titulky vytvořil JohnyX.