03. 12. 2023 - M. Říčan - Matouš 21,1-

In this transcription, the speaker discusses the importance of Jesus' humble entry into Jerusalem and the significance of Advent. The speaker emphasizes that Jesus came with humility and love to invite people to believe in him and to renew their faith. They encourage listeners to open their hearts to Jesus, confess their sins, and prepare for his second coming. The speaker also mentions the importance of community and attending church services to experience the joy of faith together. They conclude by highlighting the love and sacrifice of Jesus as the reason for his humble entry into Jerusalem. a pokoj od toho, který jest, a který byl, a který přichází. Amen. Bratři a sestry, v Evangeliu podle Matouše, 21. kapitole, čteme od prvého verše takto. Když jste přiblížili Jerozalému a přišli do Betfage, na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim, jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně, a kdyby vám někdo říkal odpověste, pán je potřebuje, a ten člověk je hned pošle. To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka. Pověste, dceři Sionské, hrek, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena v jhu. Učedníci šli a učenili, co jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odcekávali ratolesty stromů a splali je na cestu. Zástupy, které šli před ním, i za ním volali. Hosanna synu Davidovu, požehnaný, který přichází ve jménu hospodinově. Hosanna na výsostech. Pane Ježíši Kriste, prosíme Tě, požehnej nám své slovo. Ty sám promlouvej do našich srdcí. Amen. Bratři a sestry, pamatují jsi, je to už dávno, když přijel prezident Václav Havel do Bratislavy. Že ho tam vítali malé děti a volali, nech žije pán prezident. Kolem bylo hodně lidí, chtěli ho vidět. V evangelickém malém kostele na Panenské ulici jej pozdravil tehdejší kurátor církve luterské, dr. Milan Beňo, a změnoval mu Bibli, slovenský evangelický překlad. Byla to slavnostní událost. Měli jste možnost být v průvodu, který vítal přijíždějící osobnost? Asi nemáme takové štěstí často, ale člověk si tu chvíli pamatuje. Zkrátka, někdo je ve středu pozornosti i kolem toho mnohohlasitých reakcí, vnějších projevů, úcty, no i neúcty. To je jiná kapitola. Každý prostý občan se chce k tomu připojit svou ušlechtilostí a přide se k tomu proudu obděvu a jásání. Připojil by ses i ty? Mají dnes lidé úctu k představitelům státu? Odlišují úřad státníka od jeho osoby? A nebo vůbec nechápou smysl takovýchto významných životních okamžiků, událostí a účast na nich by jim připadala jako ztráta času? Možná by se raději věnovali svému chytrému telefonu, pěkně v teplíčku a pohodlíčku. Sestry a bratři, pán Již vjel slavnostně do Jeruzaléma, do posvátného obvodu města, od východní strany, od Olilové hory. V té době byly velikonoční svátky, kdy si židé připomínali vysvobození z egyptského otrodství. Mohly tam být i dva miliony poutníků, nejen z Izraele, ale i z okolních zemí. Lidé byli naladěni prožít něco výjimečného, lační náboženských zážitků, otevření na Boha i na společenských věřících. Je pěkné, že na svátky nezůstali doma, brali vážně svou víru, Boha, svůj národ. Byli ochotni snášet nedostatek komfortu v přeplněném městě. Když viděli přijíždějícího Ježíše, vítali jej házením ratolestí a svých plášťů na cestu. Podobně vítali zástupy vojet vůdců se judu Makabejského, který porážel vojska syrsko-makedonských králů z rodu Seleukovců. O tom čteme v druhé knize Makabejské. Lidé si při vězdu Ježíše do svatého města asi také mysleli, že udělá pořádek a zbaví židy římské nadvlády. To je pochopitelná touha v každé době, kdy je národ v područí jiného. Ježíš však nepřijel na válečném oři z odznaky moci ve zbraní okázalé. Přijel na oslu. Osad je v Orientu symbolem pokoje a v židovstvu symbolem příslošnosti k davidovské dynastii. Ježíš svým vězdem do Jeruzaléma naznačil, že je mesiášem, protože proroci, třeba Zachariáš, předpovídali, že král izraelský přijede na oslici. Zdá se nám to takové nízké a štratné, že Ježíš přijel tak pokorně, skromně, jakoby slabošstky, bez efektu. Koho to přitáhne? Lidé nechtějí slabé, chudokrevné krále, ale ono není zas tak marné, když je král pokorný, klidný, nehrozí, nenaparuje se, jako král kazy svět první filmové pohádky. Ale kdo byl v dějinách klidným králem? Možná třeba poslední rakouský císař Karel I. Velmi se snažil, čili je to už více než sto let, ujednat mír. Prokázal určitou pokoru. Nepodstoupil několik korunovačních obřadů. Prokázal mírnost. Jistě, možná v důsledku prohrávané války a obavy z rozpadu říše, předpádně odpustil tresty politickým vězňům, pozděj jim odpustil i další věznění. Navrhoval svobodnější uspořádání monarchie, svobodnější pro všechny její národy. Byl to zbožný muž, zemřel předčasně na zápal pric v nevyhovujících podmínkách, v chudobě, v exilu. Takousko ho vyhostilo. Zanechal po sobě vdovu s osmi dětmi. Bratři a sestry nezačal advent, což znamená příchod. Těšíme se na příchod Vánoc, dělí nás od nich čtyři neděle, ale advent znamená, že Ježíš Kristus přijde na svět po druhé a ujme se vlády jako absolutní král. Zruší dosávadní mocenské struktury, že se zařídí podle jeho vůle. Bude soudit lidi, někteří budou odsouzeni k věčné záhubě v pekle, jiní budou omilostněni a přijati do nebe, kde vládne věčná blaženost, nestrovnatelně lepší než štěstí na zemi. Proto se blaženost pojí spíš s nebem. Advent znamená, že máme být připraveni na tento Kristů v druhý příchod. Tak, jako se připravujeme na příchod významné osobnosti anebo i běžné návštěvy. Doma si uklidíme, nakoupíme chutné občerstvení, přestaneme se hádat se členy rodiny, převlékneme se. Na druhý příchod se máme připravit modlitbami, čtením Biblé, přemýšlením o ní, účastí na bohoslužbách, pomocí bližním půstem. Jedna paní farářka v obudoví adventu chystala pro děti, které vyučovala v náboženství, určitý takový duchovní program a na konci určité odměny, ale řekla, že děti mají mít adventní kalendář v tom smyslu, že se nemají dívat na televizi, nemají sladkosti a mají pomáhat rodičům. Tím, že si ocekneme věci, které nám přinášejí požitek, třeba, jak jsem naznačil, konzumace sladkého a internetu, a můžeme přispět na nějakou charitativní akci a také třeba věnovat mimořádný finanční dar na svou farnost. Jde o to stišení před Bohem, o vědomí, že v Bohu jsou všechny hodnoty, které potřebujeme, které potřebujeme jen chlebem, ale božím slovem, tím vztahem k Bohu. Tento půst můžeme praktikovat až do Vánoc, čtyři neděle, včetně této názvou, abychom se více soustředili na Boha a pomoc našim bližním. Jde o to, aby nás Pán Ježíš zastihl připravené, aby naše srdce byla na Jeho druhý příchod připravena, po celý život připravena. A na Jeho druhý příchod poukazuje Jeho první příchod, příjezd do Jeruzaléma. Sestry a bratři, Ježíš je tedy centrem pozornosti adventu, ale i davu, který ho vítal v Jeruzalémě. Proč Ježíš přišel skromně a pokorně? Protože vyplnil misi. Měl přijmout trest za hříchy celého lidstva. Měl zdělit boží lásku i svou lásku. Měl se lidem přiblížit. A to se děje láskou a pokorou. Skrze píchu, rozkazování a hřevnivost se lidem nepřiblížíš a nepřemůžeš a neodpustíš hřích. Hřích musí odpustit láska spojená se spraveností. Ježíš se ponížil, protože přijal trest a správné přijetí trestu se děje v pokoře, nejen formálně, ve kterém si pište navadování. Ježíš věděl, že je to spravedlivý trest, boží trest, trest za lidské hříchy, i za tvé a za mé. Ačto nebyl Ježíšův trest, přijal jej za lidi, zástupně. A když jej přijal za všechny, muselo to být a bylo jeho ponížení skutečně markantní. Je tam ta láska a morální dokonalost, která u jiných schází. Ježíš přišel skromně a s mírností, aby s láskou pozval lidi k sobě, aby věřili v Boha a aby se ve víře obnovili, aby vyznali své hříchy a napravili svůj život, protože Bůh je miluje, protože boží syn Ježíš je miluje a nestraší, nekřičí, nevyhrožuje, nýbrž zve. Ježíš chce mít s lidmi společenství. Bůh chce mít s lidmi společenství. Proto Kristus přišel na tuto zem. Ano, svatý Bůh chce mít společenství s hříštími lidmi. Ano, je to až divné, ale je to krásné a konstruktivní. A my bychom to měli ve své píše odmítat? Konec konců, i rodiče mají rádi své děti, které jsou jim nevděčné, urážejí je nebo ignorují některé. Kristus přišel, aby se Bůh k lidem přiblížil, aby je pozval k sobě, k přátelskému vztahu. Kristus přišel, aby také spojil lidi, kteří v něho věří a tvoří církev v konkrétní lokalitě. Ježíš spojuje lidi, protože všichni přijímají jeho lásku a mohou tuto lásku sdílet. Všichni od něj přijímají odpuštění hříchů, což můžeme prožít i dnes uvečeře páně a mohou se nazájem požádat o odpuštění a nazájem si odpustit a žít v lepších stazích než dříve. Copak to není skutečné bohatství? Copak nejde v životě v posledu o tohle? To je i smysl adventního období. To je šance adventního období. A proto vyjdi Krystu vstříc. Otevři se na něj, otevři své srdce na Krysta, na jeho dílo a na jeho pravdu. Přijď a přibliž se ke Krystu tak jako lidé v davu, který jej vítal. To neznamená, že se máme uchylovat k nějakým halasným projevům a že musíme kolem sebe, na sebe, mít kolem sebe velký dav a napodobovat jeho chování. My do srdcí lidí toho davu, který Ježíše v Jeruzalémě vítal, nevidíme. Ale vyčtěme z jejich jednání to, co mohlo být dobré, tu upřímnost, radost, víru ve spásu, víru v Ježíše. Vyjdeme ze svého zaběhaného režimu, který je často nastaven tak, abychom se vychnuli. Otázkám zpětými s Bohem, vírou a vyznáním říchů, opustme uvozovkách své kruhy. Najdeme si čas a vyjdeme v stříc Ježíši. Vyjdeme v stříc Ježíši ve svém srdci. Každý asi víme, jak to máme udělat. Vyznejme mu své říchy, to, že se třeba o víru málo zajímáme a málo si vážíme jeho lásky a málo uznáváme jeho autoritu. Bez vyznání říchů a bez určité pokory nelze přijít k Bohu. A bez vyznání říchů a přijetí odpuštění nemáme ani tu radost z víry a z velké části ani radost ze života. Najdeme způsoby, jak přicházet k Ježíši v stříc, jak mu vycházet v stříc, jak jej přivítat a uctít. Zajdeme na bohoslužby, na nich můžeme radost z víry a v střícnost vůči Ježíši prožívat s druhými. Ale i na prostých bohoslužbách se můžeme setkat se svými rodinami, třeba i doma a tam se pomodlit, zaspívat píseň, přečíst si kázání. Bratři a sestry, dnes jsme si řekli, že Ježíš přišel poprvé s mírností. Řekli jsme si, proč? Protože nás miluje a tak pro nás podstoupil utrpení, aby nás vytrhal z moci zla. A proto jsme za třetí přijali z evangelie výzvu, abychom Kristu vycházeli v stříc. Tím se připravíme na jeho druhý příchod v moci a slávě, aby si nás vzal k sobě a abychom tu adventní radost se společenství s ním i ostatními věřícími mohli prožívat na věky věků v nebesích. Amen. Pomodleme se. Pana Ježíši Kriste, nositeli dobrá, děkujeme ti, že jsi přišel na tento svět do konkrétního národa, izraelského. Jsme vděční, že z tohoto národa k nám přišlo poznání Boha a spási, kež celý svět nalezne své vykoupení v tobě. Poženej kázání svého evangelia mezi židi i mezi stoupenci jiných náboženství, mezi věřícími i malověrnými. Přiváděj k víře všechny vůdce a čelní představitele našeho státu. Buď lékařem a zachráncem všem trpícím, nemocným, umírajícím a zoufajícím, aby se s námi radovali s tvé blízkosti a byli zachráněni pro věčnost. Amen. Postaňte, přijměte přání pokoje. Sám pak náš Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu. Amen. Nyní prosím o oznámení.