18. 2. 2024 - M. Chalupski - Marek 1,9-

The main ideas from this information are about the baptism of Jesus and the beginning of his ministry. It mentions that Jesus was baptized by John the Baptist and that he was then led into the wilderness where he was tempted by Satan. It also highlights the significance of baptism as a symbol of starting a new life and turning away from evil. The passage emphasizes the challenges and difficulties that Jesus faced, but also his reliance on God and his mission to preach the good news. It encourages people to recognize the presence of God in their lives and to trust in Him, even in times of darkness and uncertainty. Téní, které bude základem dnešního kázání, je dosáno v Markově Evangeliu, přichodní kapitola, 109. verše. V těch dnech přišel Ježís Nazareca v Galileji a plz Jordánu od Jana Pokštěn. V tom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a ducha, který jako holubice se stupuje na něj. A z nebe se ozval hlas, ty jsi můj milovaný syn, tebe jsem si vyvolil. A hned ho duch vyvedl na poušť. Byl na pouští 40 dní a Satan ho pokoušel. Byl mezi drabou zvěří a andělé ho obsluhovali. Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal boží Evangelium. Naplnil se čas a přiblížilo se království boží. Číňte pokání a věřte Evangelium. Tolik je slov Evangelia, posleďte se. Když vystoupil Jan přítel a začal volat pokání, vzbudil pozornost tých současníků, aký za ním vycházeli do pustiny. Také Ježíš z galilejského Nazareta přichází, aby se spolu s davíných dál od Jana pokřpít. Křest to znamenalo konec starého a začátek nového života, odřeknutí se zla. A také, stejně jako jich předsi mohli tehdejší židé obrazně stoupit vchodami Jordánu do zasvíbené země. Na ten lepší břeh. Ježíš se tedy poslušně řadí do fronty s ostatními a solidárně s nimi se nouří dovod Jordánu, ve kterých zůstala všechna ta špína, které se ostatní chtěli zbavit. Je to trochu podivný začátek kariéry toho, o nímž se tak chvíli dozvíme, že je božím vyvoleným. Jinže hlas, který oznamoval, že je Ježíš milovaným a vyvoleným božím synem, sešel právě ve chvíli, kdy je vystupoval z těch zamořených vod. Ze samotného nebe je mu dáno ujištění, že tak to má být. Že začal dobře a má stejně pokračovat. A k tomu ještě jako potvrzení dostává v písbroj božího ducha, který ho má doprovázet a udílet mu jejich ujištění o boží přítomnosti. Tohle všechno se sice odehrává na veřejnosti, ale přesto diskrétně a v přísném utajení. Ostatní kromě Ježíše nic z toho nevidí ani neslyší. A Ježíšovu totožnost budou muset vyjistit jinak a složitěji. Jan sice vyhlašoval svěst o tom, že přichází někdo silnější a mocnější než on sám, ale tady se boží vyvolený jen tak nenápadně myhne a nikdo si ničeho nevšimne a nic nemůže dělat. A jen co Ježíš ze špinavé vody vyjde, míří zase dál, ale nikoli do nějakých pápnějších poměrů. Boží duch s ním nezachází vůbec po holubičím způsobu vzjemností a láskou. Sned ho žene do pustiny a samoty, kde ho vydá napospat dňávlovi a drahým zvířatům. Když tomu přidáme ještě anděli, můžeme si vzpomenout, jak to vypadalo a dopadlo kdysi dávno v ráji. Teď se znovu rozhoduje o tom, zda lidstvo zvítězí, anebo to dopadne stejně jako za dob Adamových. Překoná Ježíš neslavný výsledek Adama, anebo ztratí pro lidstvo veškerou naději. Napraví se to, co se kdysi pokazilo, nebo bude všechno ztraceno. Jak tenhle napínavý zápas dopadnul, to nám Marek přímo neřekne, ale můžeme na něj usuzovat z toho, že Ježíš později bude mít nad tlem navrh a síly temnoty mu budou muset ustupovat. V té nehostinné pouště se konečně může hlavní hrdina vydat mezi lidi. Pořádně začít. Pustit se do díla, do které přišel. To znamená kázat evangelium a volat své posluchače k tomu, aby se vrátili k Bohu. Jenže slunce mu na tu misi příjemně nesvítí. Naopak začíná zrovna ve chvíli, kdy Jáno, od kterého se nechal pokřtít, končí ve vězení. Ježíš od něj přibírá štapetu, slovo téhle zvěstí nesmí být umlčeno. Ale děje se tak nevyhlutelně ve stínu Jánová údělu. Nynad Ježíšem tedy vysí temné mraky, kterému zdaleka neslibují poklidnou a příjemnou budoucnost. A ještě k tomu místo, aby mířil do Jeruzaléma, mezi zbožné a do pohodlí tamějších paláců, namíří si to zpátky do domovské Galilé, kraje s pokybnou pověstí. Tak to nám tedy Marek říká, že vypadá boží synoství. Takhle začíná kariéra božího syna. Křest, který postoupil, nebyl pro Ježíšem začátkem krásné, bezproblémové životní etapy. Ale spíše počátkem potíží. Až se mu dostalo nebeského ujíždění správnosti jeho cesty, nešlo v žádném případě jeho cestu hladkou a pohodlnou. Nebyl na ní ušetřen pokušení, zkouškám, jak je jeho spojení s Bohem pevné a stále nad ním vyselá hrozba Janova údělu. Křest tedy ani pro nás nepředstavuje žádný magický obřad, který by nám zaručil nekonečný prouč kěstí a prosperity. Spíše je začátkem cesty, která může být hodně dobrodružná a než vždycky podle našeho úste. Boží cesty umějí být zvláštní a překvapivé. Když se svěříme do božích rukou, nedostaneme záruku, že se nám nic zlého nepřijodí. Musíme naopak počítat s tím, že dá se do spolku s ospodinem, může mít let vždy nepříjemné důsledky. On nám neslibuje, že budeme ušetřeni cest skrze duchovní pouště, pokušení a zápasů se zlem. Že nebudeme někdy vědět kudy kam. Život je rizikovou a včasnou bolestnou záležitostí spojenou s mnoha otázkami a nejistotami. Ale navzdory všemu řečenému, kde Ježíš hlásat Evangelium. Tedy dobrou zprávu. I ve stínu šelikého ohrožení sází na dobrou zvěst, na dobrého Boha. Vyzývá lidí, aby si uvědomili, že dá se do spolku s Bohem stojí za to. Aby si věděli, že ještě ještě ještě. Aby si přestali myslet, že si sami dovedou zařídit život lépe. Protože jen u Boha se dá dosáhnout skutečného naplnění života. Ježíš zvěstoval, že Boh je tady pro ty, a hláště pro ty, kdo si připadají ztracení a nepoužitelní. Jak překvapivá a osvobozující zpráva, to musela být pro ty, kteří si takto připadali. Boh totiž nabízí lidem vztah založený na jeho příklonu k ním, na jeho lásce, a nikoli na jejich výkonech a morálních kvalitách. Tože všem bylo pro Boha mnohé a asi i dnes je kamenem úrazu, protože přiznat si, že máme prázdné ruce a že i ostatní, kteří jsou na tom podobně, mohou u Boha nalézt odpuštění a přijetí nebývá pravě snadné. Ježíš tedy šíří zprávu radostnou a pozitivní. I když ne pro všechny přijatelnou. A pro kontrolu se každý z nás může občas zeptat, jaký obraz Boha si vyré udělají na základě mého života, na základě života naší rodiny či našeho sboru. Šíříme kolem sebe stále obraz Boha Ježíšova nebo něco jiného. Před několika dny jsme vstoupili do postní doby, lépe řečeno do období přípravy na Velikonoce. V závěru této doby se přesledování Ježíšova příběhu budeme setkávat s tím, že stíny zla, které nad ním dostanou reálné obrysy. Temnota na něj zautočí plnou silou. Křesto bude až do konce věrný Bohu a svůj statně mu nezručí ani na dřevě kříže. Když my procházíme úsekem života, který nám slunce příjemně neosvěcuje, když máme poci, že procházíme úsem a temnotami, když propadáme strachům a pochybnostem, zkusme myslet na to, že i když Boží přítomnost nemusíme vnímat, neznamená to, že je Bůh od nás daleko, že nás nechal na holíčkách. Možná je tomu právě naopak, tak jako tomu bylo v případě Ježíšově. Amen. Zpívejme pítení číslo 716.