Home Page
cover of 12. 5. 2024 - N. Kulíková - Deuteronomium 7,9
12. 5. 2024 - N. Kulíková - Deuteronomium 7,9

12. 5. 2024 - N. Kulíková - Deuteronomium 7,9

ČCE Frýdek-Místek

0 followers

00:00-17:39

Nothing to say, yet

Voice Overspeechfemale speechwoman speakingnarrationmonologue
10
Plays
0
Downloads
0
Shares

Audio hosting, extended storage and many more

AI Mastering

Transcription

The speaker discusses the attributes of God, emphasizing the importance of knowing and understanding them. They mention God's faithfulness, sovereignty, holiness, righteousness, and love. They emphasize that knowing God's attributes leads to a true understanding of oneself and the world. The speaker concludes by expressing gratitude for God's love and sacrifice in Jesus Christ. Postaňme prosím a vyslechneme čtení, které je základem dnešního kázání. Je zapsáno v Deuteronomiu 7. kapitole 9. verž. Poznej tedy, že Hospodin tvůj Bůh je Bůh věrný, zachovávající smlouvu a milosedenství do tisícího pokolení těch, kteří ho milují a dbají na jeho přikázání. Tolik slov z písma svatého, posadte se. Milí bratři, milé sestry, znáte svého šéfa? Znáte dobře svého vedoucího, přídního? Ano, pokud pod ním pracujete delší čas, umíte odhodnout, co bude, když se ráno šéf probudí se špatnou náladou, přijde do práce a všechny tím hnedka odradí od snahy a píle. Ale taky víte, jakým způsobem bude slavit váš šéf nebo vedoucí nějaký úspěch, jak se uvolní atmosféra na pracovišti. Ale taky dobře víte, jak šéfovi náladu spravit, čím ho potěšit nebo ovlivnit. Ale ještě lepší je vědět, čím si ho rozčílíte a jak se bude projevovat jeho hněv. Já sama jsem měla hodně šéfů a tady by vždycky bylo nezbytné vědět, kde přestat, kde netlačit, kde sklopit hlavu, ale kde se třeba také postavit a říct si svoje. Teď mě tak napadlo, že mi kdysi jeden můj strašně moudrý stříc říkal, Noemko, když si v práci neřekneš co půl roku o zvýšení platu, nikdy na tebe šéf nebude pamatovat. Já jsem to teda ale v životě nedělala. To je jenom tak na okraji. Takže umět si naklonit svého šéfa, znát ho a vědět o něm, jaký je, jaké má vlastnosti. Možná potom bude i lepší naše oboustraná spolupráce, že bude ten cíl jakýsi blížší, čeho chceme dosáhnout, než kdyby si každý dělal tak nějak víceméně co chce a jakým způsobem. My všichni tady máme společného největšího šéfa, hospodina. A je tedy důležité znát jeho vlastnosti a jeho osobu. Pravé poznání hospodina podle starých křesťanských prav vede k pravdivému poznání celé životní i světové reality. A náopak, pokud se zmílíme v poznání Boha, mílíme se i ve všem ostatním. Dnes mají lidé ve znalosti božích vlastností závažné nedostatky. A na neštěstí se to netýká jen lidí mimo církev, ale i těch uvnitř církve. Velmi důležité je pro věřícího člověka znát hospodina v jeho vztahu ke hříchu. Neznalost božího postoje vůči hříchu vede věřícího člověka ke klamu. Vede k falešnému postoji k sobě i k ostatním. Věřící jsou schopni dlouze hovořit o velkolepé boží lásce, milosti, slitování. Ale když přijde na téma boží svatosti, spravedlnosti, svrchovanosti, tápeme všichni. A je tedy nezbytné poučit se z písma a pochopit boží atributy, tedy jeho hospodinovi rozlišovací podstatné znaky a rysy. Zaprvé, o čem se chcem teďka mluvit, je boží vláda. Dnes je základem všeho a měřítkem všech člověk. Svědčtí humanisté tvrdí, že člověk je na vrcholu evoluční pyramidy a protože nad sebou už nikoho nemá, musí být sám vládcem. Člověk tám o sobě je strujcem vlastního osudu, říkají. A je jedině tím, na kom záleží všechno kolem něho a dokonce i osud celé planety. Žije v iluzi, neví, co říká žalmista. Říká, že člověk, jeho ždny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí. Sotvahoovaný vítr už tu není, už se neobjeví na svém místě. A o nic lépe na tom není ani náboženský humanista, který je poučen moderní psychologickou teorií a klade důraz na potřebu seberealizace a sebeuplatnění, ale se špatnými následky. A kazatelé z lásky k ním k tomu přisvědčují. To vede k úplné ztrátě bázně před hospodinem. Je třeba znovu s žalmistou vyznat. Vyznat se secem pokorným a čistým. Vždyť ty, hospodine, si nejvyšší nad celou zemí, neskonala převyšuješ všechny bohy. Jako druhý atribut je boží svrchovanost. A to není pro člověka nic přitažlivého. V Bibli v žalmu 103. čteme, že hospodin si postavil trům na nebesích, všemu vládne a svou královskou mocí vládne. Hospodin vládne bez hranic. A žádný živý tvor se před hospodinem neschová. Hospodin všechno působí podle své rady a své vůle. Může ho snad někdo odradit. Boží svrchovanost vede člověka, vede národy, k bázni před ním, před hospodinem. V druhé knize Mojšišově v Exodus čteme, že Bůh se zjavil Izraeli, aby před ním měli bázeň. Proto my, křesťané, musíme dosvětané zvěst, že hospodin je svrchovaným pánem nade vším. Čím více o tom budeme přemýšlet, tím více pochopíme, v jakém postavení před hospodinem se nacházíme. Se svým hříchem, se svými špatnými vlastnostmi, se svým sobectvím a budeme moct postoupit dál a hledat z Evangeliu nějakou pomoc. Pomoc, abychom před Boží svrchovaností obstáli. Třetí vlastností je Boží svatost. Prorok Izraela v šesté kapitole říká, nad ním, tedy nad hospodinem, stály serafové. Každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel. Volali jeden k druhému. Svatý, svatý, svatý je hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy. Třikrát svatý, nejsvatější, oslavuje hospodina starý i nový zákon a žádný jiný atribut hospodina není tak úžasně oslavován a tolikrát násoben. Boží svatost je ten nezbytný rámec, který slouží k úplnému poznání Boha. Lidé nejvíce potřebují poznat, že Bůh je svatý. Od toho se odvíjí nejen pochopení hospodina, ale také pochopení vlastního já, vlastního hříchu, ale i vlastní touhy pospáse. Boží svatost odkazuje na jeho odlišnost, přesah, navýšení, převýšení. Je odlišný od všeho, co stvořil, kvalitativně i kvantitativně. Jedině Bůh je Bohem, který je odlišný a nepřístupný. A prorok Abba Kuk říká, nikdo není svatý jako hospodin. Spása člověka podle písma začíná tím, že si uvědomí, že je ztracen před Boží svatostí, že před jeho svatostí nemá šanci pro svoje hříchy. Pán Ježíš trval na tom, že Boží království přijde jenom tehdy, když se lidé naučí posvěcovat Boží jméno. Tak, jak nás to učil v modlitbě, Otče náš, podsvědce Tvé jméno. Další vlastností je Boží zpravenost. Hebrejské slovo, které písmo používá pro tento Boží atribut, je tzadik, přeloženo správný, přesný, morálně dokonalý. A v Žalmu 7. v 9. verši čteme, že hospodin je spravedlivý Bůh a jeho spravedlnost je věčná. On se nemění. Boží spravedlnost je pro nás dobrou i špatnou správou. Je dobré vědět, že všemohoucí a svrchovaný a nekonečně mocný hospodin je zároveň spravedlivý a přímý. Bylo by děsivé, kdyby neomezeně vládnoucí Bůh byl nespravedlivý. Bylo by děsivé, kdyby Boží spravedlnost byla jenom k někomu nebo k něčemu. Stvořitel a zároveň svrchovaný vládce ve smíru je zároveň dobrý a spravedlivý. Dobrý a spravedlivý Bůh nevynese žádný špatný ani nespravedlivý soud. Všichni lidé soudlí a pro svou nespravedlnost jsou před spravedlivým Bohem vyni. A co z toho plyne? Bůh se proti lidem postaví a vynese spravedlivý soud. O soudu však většina lidí nechce slyšet. Ale ten, který pozná svoji vinu a pochopí svá každodenní provínění, má dobrý předpoklad nalézt Krista. Z Kristu pak dojde očištění před Božím spravedlivým soudem. A to poslední a pro nás nejúžasnější a možná i nejvíce pochopitelné je Boží láska. Láska je Boží atribut, který je neodmyslitelnou podstatou. Bůh sám je láska. Pravá láska je v něj. Jeho láska je hlubší, delší a širší, než si dovedeme představit. Boží láska miluje hřišníka. Bůh je dobrý, má slitování s každým svým dílem. V žalmu 145 čteme Své slunce nechává vycházet nad zlým i dobrým a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Je tedy laskavý i k nevděčným a dlým. A evangelista Lukáš říká, že každý dobrý dar má původ v něm, v hospodinu. Bůh podle písma touží s lidmi zacházet laskavě a vyčkává, aby se nad lidmi mohl slitovat. Bůh dísky své laskavosti je trpělivý a schovývavý ve smyslu oddálení svého hněvu a svého soudu. Jeho schovývavost a trpělivost vůči přestupkům a slabostem stvoření pramení z toho, že On ví, že jsme jen tělo, které pomíjí a proto svou zlobu nenechá zcela propuknout. Největší a jedinečný skutek Boží lásky se zjevil v Ježíši Kristu. V Jeho jediném synu, které Ho poslal na zem, aby smyl hříchy stvoření. Kristovo zmrtví stání je důkazem, že Bůh Kristovu oběť přijal a že člověk je smířen s Bohem. Jedině smrt Božího syna může překlenout tu nesmírnou hloubku našeho hříchu. Boží láska v Ježíši Kristu je jedinou nadějí pro všechno stvoření. A Kristus, který obrazem Boží lásky obětoval sám sebe, aby člověk mohl obstát před Boží vládou, před Boží svrchovaností, slatostí a spravedlností. Děkuji ti, Bože, že jsi láska a že jsi pro naši spásu obětoval svého jediného syna Ježíše Krista. Že jsi jeho oběť za nás přijal a potvrdil to před zeraky lidí jeho zkříšením a nanebesetím. Ámen. Budeme zpívat píseň číslo 714.

Listen Next

Other Creators