043 Manželství - Jak moc je váš partner toxický

Your partner's toxicity can be determined by how their behavior makes you feel, such as guilt, fear, and obligation. This toxic behavior can be present in relationships, but it's important to recognize and understand it. There are five types of toxic people, including boundary violators who constantly invade personal space. It's important to set boundaries and recognize when someone is being toxic. Empathy and effective communication are key in dealing with toxic behavior. Jak moc je váš partner toxický? Umíte rozjeznat toxicititu nebo mylotoxicity vašeho partnera? Plný náznak toxicity neznamená, že váš partner je toxický člověk. Budeme se dneska dívat na to, co znamená, když je tam ta toxicita ve vztahu. Ještě tím, že v každém vztahu jsou vlastně hádky nebo nedorozumění, to neznamená, že váš vztah je toxický. Je to o tom, že se podíváme, jak tu mylotoxicity určit a kdy je pro vás už nebezpečná. Dnes jsme zašli tenhle podcast, tak já jsem právě tady mluvil o tom, že toxicita ve vztahu je závislá na tom, jak se vám ten člověk toxický jeví vlastně. Protože ne každý z nás vnímá určité chování jako toxické. To toxické chování je tak tehdy, kdy to ve vás vyvolává pocit viny, máte tam pocit strachu a jakýsi pocit povinnosti. Tyhle tři věci, které když tam jsou, my tomu říkáme tzv. MLA, anglicky FOG, ta zkratka F-O-G. Jako Fear, Strach, Povinnost, Obligation a Vina Guilt. A když tam tyhle vnitřní pocity zažíváte z toho, jak se druhej člověk vám zobrazuje a chová a jedná, tak je to pro vás toxický člověk a je tam nějaký možná i toxický prostředí kolem vás. Ale jen tehdy je to toxické, takže pro někoho to může být toxické, pro někoho ne. A my vlastně v tomhle podcastu se budeme zabývat pěti různými typy lidí, jak se projevují vlastně svojí toxicitou, co to je ta toxicita. Za mě jsou situace, kdy vlastně musíte být součástí třeba někoho v rodině, někoho ve firmě a s tím člověkem musíte jako vycházet. A ten toxický člověk se chová určitým způsobem, který ve vás neustále opakovaně vyvolává nějakou emoci, pocit viny. Ostatní ještě také, jak potřeba Inaevo a já se cítím jako vinen. Já jsem vinen za to, že jsem řekl, ne, promiň, já to neudělám. A já vám dávám krásný příklad teď, takže vlastně já v tu chvíli, to je kolega v práci, člen rodiny a mě to jako trápí. Ale ve chvíli, kdy dokážete si zařadit toho člověka podle jeho míry toxicity, podle jeho chování, tak tomu jako porozumíte a ve chvíli k tomu porozumíte, tak vlastně ta toxicita nezmizela, ale přestane mít takové následky na vás. Dískáte tam ten nadhled, protože často jdeme do vztahu a ani nás nenapadne, že by ten druhej nás chtěl manipulovat nebo že by ten druhej právě chtěl vzlat ten pocit viny. Jdeme do vztahu, zamilujeme se a myslíme si, že to bude krásný a nyní se setkáváme třeba s chováním, který je pro nás nepochopitelný. Obzvlášť pro lidi, co jsou cítliví a který myslí, pro všechny chtějí to nejlepší, to je dobro. A nejenom mají třeba toxického partnera, který naopak používá manipulace na denním pořádku, tak je to až plně nepochopitelné a často se to neumíme pojmout. A tak často ty cítlivé lidi nebo ty lidi, co jsou takový empatičtí, co se lehkou chtít do druhých, tak začnou tu chybu hledat v sobě. Takže začnou se říkat, co to můžu já? A mají ten pocit viny, že třeba je ten dokonce ten druhej manipuluje nebo že je ponížuje, že by měli být přece lepší. Aha, já nejsem dostatečný partner nebo partnerka, proto mi to dělá. Jak já se můžu vylepšit, zlepšit? Mám spoustu klientek, kteří se snaží vylepšit, zlepšit kvůli svým partnerům, které vlastně manipuluje nebo ponížuje, protože si myslí, že nejsou dost dobrý, že nedosahujou té jeho úrovně nebo nedosahujou jeho levlu. Já si vybavuju na jednu paní, která říkala, že mě měla i ton hlasů kvůli svému muži, aby on jí měl trošku víc rád. Pojďme rovnou k těm pěti typům. Já myslím, že to bude velmi zajímavé se podívat vlastně na pět typů jako toxických lidí, který to jsou. A jenom tak zručně pojmenujeme, protože my se jednotlivím těm typům a jak si nastavit hranice, hlavně vůči těm lidem, budeme bavit pak dalších podcastech. A dneska to spíš bude o tom, abyste si to objevili. A hlavně doporučuji, udělejte si ten test, který najdete pod videem odkaz nebo na našem blogu www.evolucevstahu.cz. Tam si najdete odkaz, link, tam je článek k tomu napsaný, víc podrobností. A můžete si stáhnout PDF, vyplnit si to, uvědomit si, jak vy jste toxičtí v některých situacích a jak je hlavně třeba váš partner. Můžete otevřít tu diskuzi, protože my budeme rozlišovat ještě dvě úrovně toxicity. Takovou tu smírnou a potom takovou tu nebezpečnou. A vlastně důležité se uvědomit, že teďka to povídáme z pohledu partnerství, manželství, ale můžete se s tím setkat v práci mezi kolegy, s přáteli, v rodině, s dětmam, rodiči, že vlastně ta toxicita je často přítomná dokonce všude možná. Všude možná v různých stavích. A je to často až jako překvapivý a probuření, když si uvědomíme, co se skutečně děje. Pak se s tím dá něco dělat, než když jsme vlastně obětí toho, nebo ani nevíme, co se to děje, ani tomu nerozumíme. A snažíte se vlastně obětit toho, když jete si třeba na to a nevíte, co s tím. Takže můžeme jít tému typu. Já doporučuji, jestli se na to teď díváte ze záznamů, nebo to teď posloucháte a máte prostor, neřídíte auto zrovna, posloucháte a máte prostor, tak si klidně otevřete ten web nebo si klikněte na ten odkaz. Na jedno kliknutí rychle získáte to PDF. To se vám hned odemkne. A vy můžete s náma se dívat na ty jednotlivý typy a už se dívat, jak se projevují, začít si to už uvědomovat. Už jste v tom. Klikněte si na to. Na našem webu najdete i knihovnu, tak se můžete stáhnout rychle, podívat se na to. Když jsem registrorný, tak se už nemusíte ani registrovat, to se hned otevře. Takže pojďme na ten první. Ten první typ lidí, ten je nejmíně nebezpečnej, ale pravděpodobně se s ním setkáte především u vašich dětí, to je nejčastější, a nebo i u rodičů, nebo u partnerů, ale děti, když dozpívají především a chtějí být, přichází do puberty, tak jsou takový běžní narušitelé hranice. Já bych řekla, že tam je jedna toxicita, ty narušitelé hranice, a vlastně značuje se to tím, že ty lidé často zasahují do vašeho osobního prostoru a dávají vám nevyžádané rady, prostě pořád ví, co je pro vás nejlepší, ideálně vás kontrolují, může to být třeba partner, co vám neustále volá do práce a pořád chce vidět, jak se máte, co děláte a vlastně z vás to třeba může rušit a pokud nenastavíte hranici, jak to chcete mít, tak on to bude pořád dělat dál, protože má potřebu té kontroly, toho u vás vidět, narušovat prostě ty hranice, narušovat osobní hranice. Narušování hranic je i situace, kdy třeba si představte, že řeknete dětem, že vlastně ze školy musí jít hned domů, a vaše maminka, babička nebo někdo z rodiny prostě řekne pojď se mnou do kavárně, ani vám nezavolá nic. Prostě tohle je taky narušení hranic, protože vy máte nastavený hranice se svými děti, co můžou a nemůžou, a když vám takovéto dítě někdo z členů rodiny odvede, aniž by to dítě, protože to dítě odlehne tomu chování toho člověka, tohle je taky narušení hranic vlastně. Kdy porušíte dohody mezi sebou, tak nenápadně narušujete hranice a vytváříte nepříjemné pocity. Protože já jako rodič třeba v tuhle chvíli dcera přichází o půl hodiny, o hodinu později domů a mám divný pocit z toho, co se dělo, jak to, co se stalo. A neozjistíte, že vylazí někým z členů rodiny. Já bych si třeba nedovolil nikoho ani z členů rodiny vzít dítě a odvízet někam pryč, aniž bych nezavolel těm rodičům, hele, přijde o hodinu později, já jsem ho pozvolil do kavárny nebo do cukrárny. Takže to jsou takové mírné toxicity, to narušení hranic, ten neustálý narušování různých hranic, tyhle lidé, to mají jako primární způsob chování. Tohle je důležitý suvědomí. Jsem tam, když někdo vám naruší hranici, tak se nic neděje. To se stane. Tam je to opravdu dobré rozlišení, že občas každý může udělat nějaké toxické chování, třeba když je konfrontovaný, nebo když má spadnou náladu, nebo řeší nějakou emocionální věc, nebo nějakej šok, třeba se něco stalo, nebo ho někdo osvědčil. A stánkovou deprivací. V této situaci můžeme často hodně to cvičit, ale není to naše primární chování. A to je dobrý rozlišení. A tohle je důležité, když mluvíme o typu číslu jedna, běžní narušitelé hranic. Oni to dělají pořád. Vy se dohodnete tohle, tohle, a oni zase tu hranici poruší. Zase jí mále naruší. V práci to třeba vypadá tak, když vy máte ředitele, každý má svoje oddělení a ten jeden ředitel neustále zasahuje do toho vašeho oddělení. Dá si zkusku s vaším kolegou a řekne, mohl bys prosím tě pro mě udělat? A protože to je ředitel, tak on to udělá. Ale vy zjistíte, že o tom vůbec nevíte. On neustále narušuje ty hranice, porušuje ty pravidla vlastně. Proč my mluvíme o mírným a nebezpečným? U těch mírných lidí, u těch mírných narušení toxických, jako chováně toxických lidí a ty mírný vztahové toxicity, většina lidí má jakousi empatii a jsou schopný na to reagovat. Jako ve stylu všem, co řeknete, tak jako se zastaví a říká OK, OK. A zastaví to třeba. Jsou ochotní. Někde je to potřeba říct vždyckrát, ale reflektují to a nakonec ty hranice se vám s tíma podaří nastavit v podstatě. Pokud jste třeba vytrvali, protože u těchto lidí to nemusí být hned. Co my hodně posluzujeme tady u těchto toxických lidí, je třeba jakou četností používají manipulaci nebo jak se to vnímají právě ke světní vazbě. Já chci říct, že my neposluzujeme, my se ptáme na to, spíše by to, protože posluzení už je odborná činnost. To neděláme. Ne posluzujeme. Je to vážně důležité, protože posudek je odborná činnost. Když nás někdo bude poslouchat, tak aby nemyslel si, že my jsme ty, co umíme posoudit toxicitu člověka. My nejsme lékaři, psychiatři, my jsme jen koučujeme, specializujeme se na problematiku vztahové toxicity, aby jsme byli schopni vést lidi a ukázat jim, na co se zaměřit. A pokud už jde skutečně o velký případy nějaké nebezpečné toxicity, tak samozřejmě je potřeba do toho zapojit potom i nějakého lékaře. Takže ta manipulace, ta četnost té manipulace, uznačuje toho toxického člověka nebo jak je vnímavý ke světní vazbě? Nebo jak řeší vaše obavy, jak je řeší empaticky, jestli se na vás dokáže naladit, jestli se stává řešit s tím efektivně. Takže vlastně to je takový ten rys toho člověka. Pokud tohle nedokáže, tak většinou má nějaký projekt té toxicity v sobě. Určitě jste se možná už i setkali s tou druhou, druhým toxickým člověkem. A my je nazýváme jako potřeštěnci, kteří bažejí po té pozornosti, který neustále musí něco vyprávět a vypracujete a on vám dá rychle něco vyprávět. A to je tu pozornost a zrovna v době, kdy se potřebujete soustředit. Člověk to neustále udělá pro pozornost cokoliv. Prostě naruší vaše hranice nebo vlastně vyvolává konflikty, dramata. Prostě neustále potřebuje všechno sdílet, o všem mluvit, nebo třeba vás zatahuje do jejich intimního života až příliš. Je to člověk, co pořád chce pozornost. Oni přímo baží po té pozornosti a vůbec se nedívá kolem. Nedívá se třeba na to, kolik vy máte ještě práce nebo co vy potřebujete udělat nebo co je pro vás důležitý. Hlavně, že má tu pozornost. My se s tím i setkáváme u rodičů, kteří viděli nějaké potíže s dětmi, kdy mají třeba tři děti a to jedno dítě neustále baží po té pozornosti. Dělá všechno možné. Buď dělá vyhomeniny takové, ať ho všichni vidí a nebo naopak zase furt brečí a furt trpí a obrovský dramata, protože někdo si ho nevšímá. To se občas stane. A tohle je dobré, když jste schopni. A teď si můžete klidně říct vaše děti jenom. A není to, že jsou špatný. Jenom právě vy jste potom zdrojem toho. Protože když to umíte popsat, porozumíte tomu, že to je už toxické chování. A když tomu ti děti to neukážete, řeknete, pro mě je to nepříjemné tohle chování. Kdyby si ho mohla chovat jinak. On po té pozornosti přes ten moment zažívá nedostatek. Já to chápu, ale je to toxické pro toho rodiče. Jeho chování v tu chvíli. Ale to potřebuje uvidět. Já rozumím tomu, že trpí něčím. I ta žena v práci, která přijde a chce hned vyprávět, jaký je milá sex večer. A všem, i když o ním se soustředí na práci, každému to do detailu vysvětlovat, tak taky trpí. Narcistický šéf vevnitř brutálně trpí. Je ublíženej, týraný člověk, který hodně trpí. Tak já si tohle vlastně nedělám. Protože když o tom mluvíš, tak my tu nemluvíme o tom, že oni jsou chudáci, kteří trpějí a tak jim to budeme respektovat. My se bavíme o tom ve chvíli, kdy vy cítíte z toho pocit viny, povinnosti. S těma dětma. Jedno dítě začne tady važit po té pozornosti. A já tam nejednou mám pocit trošku jako viny, že jsem něco zanebál nebo povinnost, že bych ho měl teď, bych to pro něj měl taky udělat, když jsem to dělal tady vedle pro toho druhého. A ve chvíli, když mám tenhle pocit vnitřní a je nepříjemný, tak vlastně první věc je, já to musím zpracovat, uvidět, že on trpí. A druhá věc, aby mě to neublížovalo. Protože jináč to dopadne většinou tak, že nejsme schopni, já to nazývám vědomé reakce, to dítě vlastně nejdřív jako uklidnit. Protože co si tam nahává člověk, přijde unavený z práce, intelektuálně vyčerpanej, už tam tolik nemá ty empatické energie, v podstatě ty vědomostní takové ty, to napojení se na ty děti. A v tu chvíli, když se tam začnou dít tady ty mírně toxické chování těch dětí, tak prostě to nemusíte dát. Proto doporučuji vlastně už to pozorovat kolem sebe. Porozumit tomu, stáhnout si to pdf, teď si to tam číst, vždycky, když se chová někdo nějak podívat se, je to toxický, trošku není, když je, aha, jak já na to můžu reagovat, co s tím můžu dělat, jak mu to můžu říct potom, třeba až to uklidní, říct, hele, mě to není příjemné, já se tomu necítím dobře. Tam je důležité nastavit i hranice a pojmenovat to chování, protože vlastně i ten dospělej často, ten vážitý po pozornosti, tak neustále chrlí na ty druhé, třeba svý nápady, nebo řeší, přerušuje konverzaci, jenom aby mohl říct to svoje. Takže vlastně tam je vždycky potřeba nastavit tu hranici, říct, jako kdyby počkej, až to dořeknu třeba, jako kdyby pracovat s tím, co je pro vás ještě příjemné, jako nenechat se vlastně ovládnout tím, že on má, vlastně za každou cenu on potřebuje do té konverze skočit, aby řekl ty svý nápady. Nenechat se ovládnout v tý době je těžké, to musíte trénovat, tam spíš, aby teď na začátku, když to začnete objevovat, porozuměvat on, tak jako nesnažte se nenechat se ovládnout, protože tam použijete nějakou strategii, potom svojí, zase nějakou útočnou nebo obranou. Aby to řešili nastali ty pevný hranice, uvědomit se, co se mi děje, co se mi nelíbí. Ano, pak následně potom, co se stalo, že manželství je důležitý, normálně je, že vybouchnete. To je přirozený, běžný manželství, dokonce se to téměř i doporučujeme, ať ty manžele se i klidně pohádají spolu, když je potřeba. Ale ve chvíli se to stane, tak se zpětně můžete vrátit a teď si uvědomit, ok, my se o tom bavíme, jeho talent, citový pout, teď vidíte nějakou toxicitu, jestli v tom byla, a různý tyhle prvky, které se tam odehrávají, a můžete se nad nimi zamyslet. Proto tenhle podkaz se jmenuje Evoluce manželství. Je to o té evoluci, abyste investovali intelektuálním silí, do toho, abyste mohli rozvíjet ten vztah, obnovovat, udržovat, a ten nejde jinak, než neustále se vzdělávat a objevovat a být v konverzaci o tom, jak mít skvělý manželství. A odhadovat ty maličký niance, malý detaily toho, tady jsem byl trošku toxický, to se může vytvořit. Tady jsem byl trošku toxický, to se mi nelíbilo. Do budoucna slibuji, jak to budu dělat jinak. No je to vytváření dohod a je to komplexní, že zase myslíme, že vztahy jsou běžná, přirozeno zamiluju se, a přece už to bude dobrý, s tím tam většina lidí vstupuje, a tenhlekár už to přece určitě bude dobrý, nebo tam už jdeme ze strache, že to možná vás nebude dobrý, ale vlastně si neuvědomujeme, jak ty vztahy jsou komplexní, tak byl krásně naplněný, rovnocený. Takže můžeme mít další? No, teď zbystřete, začíná přicházet do tuhého. Poslední, třetí z tý mírný toxicity, třetí úroveň, to jsou evoční upíři. A tam už je tenká hranice mezi mírou toxicity, tou mírnou toxicitou a tou nebezpečnou toxicitou. A tam se musíte vlastně hodně podívat, co to je, jak se to liší. Takže teď se ještě podívejme na ty emoční upíry a pak následují narcisté. A to už je většinou často nebezpečná toxicita. Vlastně ty emoční upíři, nebo vysavači energie, to jsou lidé, kteří vlastně jsou ještě schopni empatie, to je důležité dozvažovat, protože narcista schopen empatie není. Ale neustále bez ostichu bere vám veškerý čas pozornost, neustále vlastně po vás něco chce, vyžaduje si neustálou pomoc. Ale když vy chcete pomoct něčím, tak vás vždycky odmítne. Tam to je důležité si vědomit. Často je to právě tohle chování bolestivé a nepochopitelné, že vlastně, vždyť já pro toho druhého dělám tolik a on pro mě nikdy nic a nedává vám to smysl. Že vlastně, když vy něco chcete, on ten druhý vlastně nemá čas, vždycky má něco důležitějšího na práci. A to zase může být jak váš partner, nebo klidně kamarádka dokonce to třeba může být, nebo kolegyně v práci. Že za váma vždycky někdo přijde, pomož mi s tímhle, tohle nevím. A vlastně mě už stále zase zasahuje do toho vašeho prostoru. Ale když potřebujete vy pomoct, tak tam nikdy pro vás není. Znovu jenom chci důraznit pro ty třeba z vás, kteří se připojili později. Bujíme se o toxickém chování partnera. A toxický je to tehdy, když je to primární způsob chování. Určitý chování, tak ten partner je do určitý míry toxický. Můžete si stáhnout PDF, kde máme vyšvětlený ty jednotlivý typy. Typy v podstatě toxických lidí. A dívat se do toho a teď s námi objevovat vlastně, jak moc jste třeba i vy samotní toxiční v určitých situacích. Je mi důležité dozvědět, jestli je to jen v určitých situacích. Ale je to primární způsob vašeho chování. A tam je dobrý se zastavit o vědomici třeba, co děláte a třeba si něco uděláte. Protože jednou toxicitu s tím se není co dát dělat. Večinou potom narcista buď si toho nechce být vědom, nebo je naopak na to pišnej, jaký je. Ale protože můžeme přijít už k tomu narcistu, jenom bych chtěla si něco dodat. Měsíte si ještě něco dodat k tomu úpírovi? Ne. Takže ty solenně toxické lidi patří narcisté. Tam je taková široká skala narcistů. Není to, že každý narcista je stejnej, jako jsou tam různé ty narcistické trady. A je to úžasný člověk, kterému chybí empatie, kterému chybí sebereflexe. Vlastně často si neuvědomujeme dopad svého chování na druhý. A hlavně jedná věcky ve svůj zájem. Nikdy nejedná ve váš zájem, ale to je často zrádný, protože on to udělá tak, že vy si myslíte, že jedná v tom vašem zájmu. Často je to ta skrytá manipulace, že si myslíte, že pro vás dělá to nejlepší. Hlavně na začátku třeba vztahu. Oni jsou výborní v tom lovebombingu, kdy vás úplně zahrnou tou neuvěřitelnou pozorností, láskou, vším možným jenom, aby si vás zaháčkoval. Takže on je začátku právě, naopak on vycítí to, co pro vás je důležitý, nebo co vy chcete slyšet, ale i tak vás neustále manipuluje, ale způsobem tady ten neviditelný. Třeba tyhle šaty by ti slušeli víc, nebo tahle restaurace bude lepší, pojďme tady. Zkuste někdy změnit s týmhle člověkem názor a uvidíte, jak se zachová. Hlavně ty narcisté dělají jednu věc, že vás celou dobu lásky plně podporují, jasně, najdi to, vybere restauraci, najdi si šaty, teď máš penízky, a pak vám způsobí emoci ve stylu toho, víš co, deset minut před odchodem do restaurace, půjdem tam do tý. Já už jsem to vám objednala. A nebo já už nemám hláda. Já nemám hláda, já bych si dal jenom chleba dneska. Fakt nemám náladu vůbec. A vy už jste pomlečená v nových šatejch na uštice, rezervovaná restaurace, a oni to změní, šup, a dají vám nájevu, že jste pro ně nic v tu chvíli. A oni, narcisté, a nebudeme od nich odpočovat tolik do hloubky, protože my jdeme krok za krokem, tohle je takový miniserial, mini takový základní vzdělání o tom, že my se v dalších dílech budeme bavit, jak nastavit hranice těm mířně toxickým. V dalším pak díle se budeme bavit, jak nastavit hranice takovýmhle narcistům vlastně. Protože to je hodně velké umění. A budeme detálně jít do hloubky toho chování těchto lidí, abyste vy se mohli naučit a s námi, skrze ty naše příběhy a zkušenosti s klienty, co máme. Já můžu ve firmách kamkoliv přijdu, tak tam někdo je vždycky toxický docela dost. A takže vlastně s námi můžete postupně objevovat ty jednotlivý díly, jednotlivý ty věci a aplikovat to v praxi, to je důležité. Skuzečně týden, 14 dní věnovat tomu, abyste pozorovali úrovně toxicity ve vašem okolí a byli schopni tomu porozumět. A další týden, za další 14 dní zase kousíček. A tady dá se říct za dva měsíce, začněte být expertem, měli jakoby obrazně řečeno na to, že budete schopni porozumět tomu, co to je toxicita ve stazích a jak s ní pracovat, jak si nastavit hranice, co dělat, jak komunikovat, jakým způsobem reagovat na ty lidi a jaký dopad hlavně ta toxicita má potom na to vaše štěstí, radost, lásku a spokojenost ve vašem životě. Předtím, pokud jste si toho nevšimli, tak začněte všimat, možná to spoustu z vás už vidí, že většina lidí má předvdatelný chování, obzvlášť ty narcisti. Oni se chovají pořád podobným způsobem. Oni mají nějaké vzorce chování, které neustále opakují. A vlastně, když už to pro vás bude víc předvdatelné, jak to nebude tolik bolet, už tam nebudete mít ty nenatoněné očekávání. Protože tím, že neustále očekáváme, hlavně u těch, kteří se změní, že budou lepší, že to bude jinak. Přece na začátku to bylo tak krásné. Zastaneme do takové pasty toho, že furt doufáme v to, že to bude lepší. Ale třeba s narcistou to fakt lepšie nikdy nebude. On se nezmění, on se nechce změnit. On na ně nemůže se v podstatě změnit. On to může možná slíbit, ale on většinou má takový pocit nadřazenosti a autority, že naopak zpochybní to, co si myslíte vy. On vždycky vám vysvětlí, že on to ví líp, že on je lepší, že on v tom má jasno, ale vy jste úplně mimo. Dokonce se potkáváme s narcisty, kteří jsou předvědčení o tom, že jedině narcisté můžou dosahovat takovýhle výsledků. Že to je skvělý být narcistou. A jestli s tím máš problém, můžeš jít. No, ale kdyby to je důležitost vědomit, že oni jsou často velice úspěšní lidé, takže ano, oni jsou schopní vytvořit třeba velké podniky nebo biznesy, ale vztahy s nimi jsou opravdu náročný a často neudržitelný. Pokud tam chcete se cítit krásně, lásky, poněhat spokojně, tak se s těmi lidmi většinou moc nejde. A mám pro vás jednu velkou smutnou zprávu. A tou je to, že vlastně i ve všech knihách, ve všech studiích o narcistech, pokud jsou skutečně takový ty hodně narcistický narcisté, tak se doporučuje začít přemýšlet nad vlastně tou exit strategii, nad tím, že z toho vztahu odejdete. Nastavit si, kdy už to bude ta hranice, kdy už to končí, kdy už to nedám, kdy už to nechci ani dát a chci žít šťastně naplněný život, a ne se takhle trávat. Protože ono je to emočně, psychicky, fyzicky ubijející. Oni nikdy nepřestávají. Vy můžete dát chvilku pocit, jo, tak to snad pochopil. Týden, čtenář dní a prázdka znova a znova a znova. Oni fakt nepřestávají. Předtímka mi teďka sdíla, že vlastně si myslela, že její ten její partner někdy pochopí. To se fakt nikdy nestane. Že by chtěla, že ji nepochopil. Aspoň to nemůžeme tím v žádném vztahu, aby nás ten druhý pochopil, protože jsme úplně odlišní lidi. Máme jedinečné myšlení, jedinečnou zkušenost, jedinečný talent. Takže vlastně tam často ani nejde, aby nás ten druhý chápal nebo pochopil. Tam je důležité, že je pro mě ještě, že můžu respektovat, jak se na mě chová a já můžu se cítit třeba pochopen, ale to neznamená, že mě ještě bude chápat. Ale vlastně s narcistou, který neustále něco překrucuje, snižuje vás, není ochotný se převzít z odpovědnost, vždycky svědá vinu na vás, nikdy nepřizná chybu, je opravdu náročný žít. A já se v biznise, vlastně ve firmách zabývám jednou věcí, že často narcisté normálně nejsou schopní dovymyslet, si uvědomit, vůbec uvědomit, jakoby jim to tam chybilo v té hlavě, uvědomit si dopad svého chování na druhý lidi a na firmu. Ale zabalej to do takových omáček a všeho možného, že všichni si myslejí, že díky němu ta firma je úspěšná, ale ve výsledku oni vůbec nevidí ten dopad, že ty nejlepší zaměstnanci jim odejdou z firmy a nebo dělají půlku svý práce jenom, protože se naučili v tom plavat a dělat... To je vlastně velký jejich dar, že jsou takový strategové a umí vymyslet pět kroků napřed, jenom aby vás obelstěli. Ale neumí si vyhodnotit dopad. Oni vlastně narcisté nejsou odpovědní lidé. Oni jsou velmi zodpovědní, to byl držují pravidla všechno, ale neumí být odpovědní. A odpovědnost je pro mě něco, kdy si uvědomuji dopad svých činů. A jim vypadne z pusy něco a vůbec si neumí empaticky uvědomit dopad toho, co řekly na druhého člověka. To může být asebo reflexem. Oni mají naopak neempatický muzek. A pozor, těm lidem skutečně nejde nastavit hranice, když je tam zhrnitelně, řeknete třeba, co potřebujete, jak se cítíte. To prosím vás neskoušejte, protože to obkamitě použijou proti vám. Naprosto. Když řeknete, co cítím, co potřebuji, tak oni v tu chvíli no skvělí, jim dáte náboje do pistole, jim dáte náboje do kulmetu normálně. A oni teď ví, co potřebujete a jak se cítíte. A hned začnou do toho rýpat. Hned do toho jdou a oni ani nevědějí proč. Je to prostě baví. Baví si hrát lidma a dostat ji na jejich emocií. Takže tady je důležité si uvědomit, že není špatné odejít od člověka, který vám oblížuje. Myslím, že to je často pro nás náročné si tohle uvědomit, ale skutečně vztahy se nemusí zachovat za každou cenu. Ani kvůli dětem, když trpíte nebo když se tam cítíte špatně, nepříjemně. Určitě třeba oslovte několik konsultaci nebo i nás, abyste se v tom mohli poradit. A potom ještě další, ten velký toxický člověk, to jsou sociopati a psychopati. A to už je jako těžkej kalibr. Máte tam zase, jak se chovají, jak se projevují, takže se na to podívejte. A pokud se ve vašem okolí někdo takhle projevuje, v tom playdevku si to můžete vztáhnout. A pokud se někdo takhle projevuje, tak já doporučuji jít skutečně za nějakým psychologem, psychoterapeutem. Skutečně tam může potřebovat do toho nikdy zapojit policii, české regulace. No a totiž tam je to o tom, že jim nechybí jenom empatie, ale také vyčítky svědomí. To znamená, že vlastně jim není nic cizí. Jako když potřebuje něco použít, tak to použijou. Často vedou třeba dvojí život nebo jsou zapletení různých intrik, afér. Prostě hodně lžou. Takže pokud se setkáte i s taktým člověkem, i takový existují. A pokud s tím jste, tak je důležitý se podívat na to, co s tím teďka můžu udělat. Jako kdyby není to o tom, že z toho můžete zůstat na celé život a nějak to protrpět. A teď možná to je navíc takové uvědomění. Občas slyšíte v televizě nějaké politiky a někdo se vyjádří, že mluví psychopaticky. A když si představte, jak to vypadá, tak začnete poslouchat, co to je. Když někdo říká, dokažte mi, že jsem souzený za něco. A přitom už měl tři soudy. Takže to jsou přesně ty lidé, kteří nemají ten pocit té viny. To je takové to, neříkám, že jsou někdy i nevinný lidé, ale většinou, když všichni ostatní vyrády, jsou ty důkazy k tomu. A ten člověk se chová, že nic nejsi, co děláte. Máme to, že ty v každopádně se s těmihle lidmi, pokud se cítíte ohrožení, poslejte se o svý bezpečí k úsobem, který je jenom možný. A nesnažte se racionalizovat si toxické chování predátorů. Lidé, kteří jsou toxiční, tak je nazýváme jako predátoři. To je primární způsob jejich chování. Predátor furt chce lovit tu oběť, nějakou slabou oběť. Spíš se staňte jejich noční můrou. To vás tady budeme učit.