14. 04. 2024 - N. Kulíková - 1. Mojžíšova 41,32-36

The sermon is based on the story of Joseph in the book of Genesis. It discusses the theme of hunger and the devastating effects it has on people. The speaker mentions the experiences of famine throughout history and the current climate crisis. The story of Joseph's rise to power in Egypt and his ability to interpret dreams is also highlighted. The sermon encourages listeners to reflect on the metaphorical "hungry cows" in their lives, such as media, materialism, and disobedience, and emphasizes the importance of relying on God and his word for strength and guidance. The sermon concludes with a call to trust in Christ and his victory over adversity. K slyšení slova, které bude základem dnešního kázání. Je to vlastně pokračování toho, co jsme četli. Genesis 41, 32 až 36. Dvakrát byl sen faráonovi opakován proto, že slovo od Boha je nezvratné a Bůh to brzy vykoná. Ať se tedy faráon nyní poohlédne poskušeném a moudrém muži a dosadí ho za správce egipské země. Nechť faráon ustanoví v zemi dohlížitele a po sedm let hojnosti nechť vybírá pětinu výnosu egipské úrody. Ať po dobu příštíž sedmi úrodných let schromaždují všechnu potravu a ve městech ať uskladňují pod faráonovu moc, obilí a hrídají je. Tato potrava zabezpečí zemi na sedm let hladu, která přijdou na egipskou zemi a země nezajde hladem. Tolik slov spíš má svatého, posakte se. Milí bratři, milé sestry, v dnešním kázání bude úvodem řeč o hladu. Téma pro kázání neobvyklé, ale zkušenosti s hladem jsou pro člověka odpradávnu bohaté a hluboce zničující. Každý z nás měl nebo má hlad. Pocit hladu je trýznivý, kdežto pocit sytosti je příjemný, pokud se nepřejíme. Já třeba sebou nosím vždycky kousek chleba suchého, kdyby mě přepadl hlad. Na světě jsou miliony lidí, kteří mají stále hlad. A nikdy ten hlad u nich neskončí. Nedostatek potravy vlivem vyprahlé neúrodné půdy, nebo vlivem ničivých zátlah a půdní eroze. Přírodní katastrofy následkem vyhladovění obyvatelstva známe často z televize. A vidíme tam děti s vypouklými vříšky a smutným, bolavým pohledem, žebrající matky a odevdané otce vzoufalé beznaději. Škoda, že se ten hlad ještě rozšířil a i na území tam, kde se bojuje. Kde lidé přicházejí o domov, ve kterém se mohli nějakým způsobem uživit. A předpovědi o dalších neúrodách v době této klimatické krize, kterou prožíváme, jsou beznadějné. V Biblii máme nepřeberné množství událostí, které mluví o hladu. O hladu čteme ve starém jinovém zákoně. Například otec Abraham kvůli hladu a neúrodě odešel do Egypta. Izraelci při putování pouští zažívali často hlad. Prorok Elíša svými činy pomáhal hladovějícím samaří a Ježíš sám sytil hladové zástupy chlebem. My se dnes soustředíme na starozákonní příběh o Jozefovi a jeho záchraně Egypta před hladomorem. Tyto události se udály v letech kolem roku 1500 před naším letopočtem. Jozef, jedenáctý syn preobce Jákova, měl složitou, nebezpečnou a trudnou cestu života. My jeho příběh budeme sledovat až v době jeho otroctví v Egyptě, kde skončil díky žárlivým bratrům, které rozčiloval výkladem svých snů o své nadřazenosti. Bratři se na něho domluvili, že se ho zbaví a zbavili se ho prodáním do otroctví do Egypta. Z rodného domova v Kenánu se ve svých sedmnácti letech ocitl v pohanském Egyptě a sám. Mladý člověk, patřící hospodinu, se na tomto místě i přes všechnu nepřízeň rozhodl zůstat hospodinu věrný. Důležité a zároveň i v dané situaci nebezpečné rozhodnutí být věrný za každou cenu. Trvní otrocké místo bylo u bohatého potifara. Velmi si ho ten pán oblíbil, protože Jozef byl chytrý, spolehlivý, poctivý, snaživý. Tyto vlastnosti ho v jeho otrocké službě vynesly až na post vrchního dovlížitele nad ostatními otroky. Jozef však byl také pohledný a žádostivý muž. Když za ním začala dolezat potifarova žena, aby ho svedla, dostal se do velkého maléru. Situaci, kdy ji odmítl, hystericky nálhala manželovi, že ji chtěl Jozef znásilnit. Samozřejmě, že potifar Jozefovi nevěřil, že to bylo právě naopak a dal ho uvěznit. Jozef pro svou poctivost a čestné jednání trpěl, byl si ale jistý tím, že nesmí Boha zklamat, přestože z toho nemá žádné výhody, ba právě naopak. V egyptském farálově vězení se brzy stal z Jozefa dohlížitel nad ostatními vězni. Zase byl díky svému chování a schopnostem povýšen nad ostatní spoluvězně. Mezi ostatními vězni tam byly i dva farálovy přímý sloužící, protože se zprotivily samému farálovi. Jeden z nich byl královský číšník a druhý královský pekař. Nevíme, proč byli uvězněni, snad pro nějaké nepoctivé chování. A tady přichází první možnost pro Jozefa osvědčit v praxi boží dar, který dostal. Z boží milosti vykládat, vykládat syny pravdivě tak, že se skutečně uskuteční. Uvězněný číšník i pekař měli v jednu noc záhadné sny. Z děšení se ptali Jozefa, co ty sny znamenají. Jozef z boží moci číšníkovi předpovědel z toho snu, že za tři dny bude propuštěn a stane se opět královským číšníkem. Pekařovi zas jeho sen vysvětlil Jozef tak, že za tři dny bude popraven. Toho prvního Jozef požádal, aby na něho u faraona nezapomněl. Sny se naplnili, ale na Jozefa ten číšník zapomněl. Škoda. Ale Jozefu včas ještě nenastal, boží vůle byla jiná. Věznění se protáhlo ještě o dva roky. Až jak osvobozený číšník si přece jenom vzpomněl, to boží ruka vytáhla Jozefa z vězení. Sám faraon měl jedné noci dva hruzostrašné sny a dostal z nich veliký strach. Vytušil, že znamená jí nějakou pohromu, skázu, neštěstí a tak i hned dal zavolat věžce, hvězdopravce, mudrce, aby mu ty sny vyložili. Ale všichni byli bezradní, nemohli faránovi podat uspokojivé vysvětlení. Tak faránov zmatek ještě rostl a celý palác zachvátil strach. Všeobecný rozruch dohnal toho našeho královského číšníka k rozpomenutí se na Jozefa, že ten vězeň umí vyložit pravdivě sny. Okamžitě dal informovat faráona, jak schopného hebrejského vězně má ve vězení, že je to vykladač snů a že by bylo dobré, kdyby si ho povolal, že by mu určitě Jozef pomohl. Faráon, i když to bylo pod jeho úroveň, si nechal Jozefa zavolat, už mu asi nic jiného nezbývalo. Vyžádal si výklad svých dvou snů, Jozef však oznámil panovníkovi, že ne on, ale Bůh, že mu ty sny chce vyložit. Načeš faráon Jozefovi vypověděl, co se mu zdálo, tak jak jsme to čitli v úvodu. My jsme to čitli v prvním čtení, byl to sen, že stojí faráo u nilu a z nilu vychází sedm krásných tučných krav, pasou se na hříční trávě a za nimi vychází z nilu sedm škaredých vyhrtlých a ty šeredné škaredé vyhrtlé sežerou prvních sedm krásných tučných krav. A ačkoliv je požili, zůstali nápadně hubené a ošklivé. Jozef vyslechl, co se faráonovi zdálo a s boží mocí ten jeho sen vyložil. Sedm pěkných a tučných krav, to bude sedm úrodních let, které celý Egypt nyní zažije a těch sedm ošklivých, vyhrtlých a hladových krav, to bude dalších sedm let, které čekají na Egypt. A budou to katastrofická léta hladu, neúrody a zoufalství. A my jsme, milí bratři, tady zpátky u hladu. Já bych se ale raději zamyslela nad těmi hnusnými, šerednými a hladovými kravami. Když jsem byla malá, můj tatínek byl farářem ve vysoké mítě a měl obdivuhodný dar v nedělní škole přiblížit dětem, téměř uchopitelně, jakýkoliv dramatický příběh biblický, strašně jsme ho rádi poslouchali. A on tenkrát vykládal tady tyhle hnusné, šeredné krávy, že jsem se jich bála. A mně se o nich dokonce zdálo, jak jsou šeredné a jak jsou to takové čarodejnice. K čemu dneska můžeme takové hladové, masožravé krávy připodobnit? Co dneska užírá a stravuje lidem, nám všem, pokoj, radost, pohodu a štěstí? Co dneska sežralo bez zbytku to dlouhodobě osvědčené, to co bylo krásné a plné, schopné života? Co na nás vystupuje dnes z tmavých, pohanských hvod? Čemu jsme nestačili utéct na bezpečnější, úrodnou zemi? A můžeme se ještě zachránit, že svět je plní hnusných, hladových krav? A my už jsme taky částečně nahlodáni a někdy se jim dokonce hloupě vydáváme na pospas. Tak je nazamišlenou, co hladové krávy médijí, to ne přetvářky, lákavosti a loží. Nebo třeba hnusné krávy volnomyšlenkářství v různých směrech, ve výchově, sexu, v honbě za adrenalinovým zážitkem. Nebo další hnusná kráva neposlušnosti a odporů vůči pánovou samému. A co hladová kráva nepokojů, bálek, ubližování, týrání, mučení. Kolik hnusných krav se snaží zakousnout, ať už zvnějšku nebo zevnitř, do nás samých, do našich dětí, vnoučat. Jak už nás starší dokázali vzdálit od mladších a moderních lidí. Dívejte se kolem sebe a budete je v zápěti opravdu vidět všude. Ale jak utéct? Jak se tomu ubránit? Jak to překonat? Co s tím dělat? Faraó si našel řešení. Dal na Jozefovu radu, jak vyváznout z toho srabu, ve kterém se má Egypt podal po těch dalších sedm let nacházet. To byla rada nad všechno, nad všechny poklady. Ta rada zněla, udělej si faraóne zásody. Najdi někoho, kdo se ti postará o bezpečné uložení přebytků úrody, abys je mohl pro celý národ používat, až nastanou dny a doby neúrody, hladu a zoufalství. Pomůžeš tím svému lidu a zachráníš ho. Tak tedy dělat zásoby, když jsou špatné předpovědi pro budoucnost. Máme snad taky víc našetřit peněz, a co ušetřit na vytápění, to je teďka hodně moderní. Mám začít radši zateplit, nebo mít víc dřeva, změnit druh vytápění. A co mít vyšší vzdělání a získat vyšší posty, které budou lépe placené a ohodnocené, a budu se mít líp. Nebo změnit životní styl, abych byla odvolnější, žít zdravěji, taky možnost. Anebo se nechat očkovat čím víc, tím lépe, třeba to potom lépe všechno zvládnu, budu zdravější. To není špatné být moudrý, však o tom nám Bible taky mnohokrát vypráví, jak se chovat moudře. My však musíme být ještě obevřetnější. Ty nevypočitatelné hladové krávy už jsou s námi tady v ringu, a ten boj bude zlý. Naše síla ale není z nás, naše naděje je v Kristu. Naše zásoby jsou v písmu svatém. Naše odolnost má pramen v boží lásce a zaslíbení, že nikdy na ten boj nebudeme sami. Ještě je krátký čas na pilné studium božího slova, na modlitby za odpuštění hříchů, na skutky víry, síle Kristova Evangelia. S pomocí Ducha Svatého budeme odhodlaně a statečně překonávat zákazné třekášky. S myslí upřenou na zmrtvých stalého Krista můžeme zažívat pokoj i v dobách na nejvíc hladových a i tehdy můžeme přebívat na úrodných pastvinách. Máme před sebou ještě mnoho práce, aby naše zásoby byly v budoucnu dostatečné a dokonce i smrti odholné. Každý den tady svěřme Kristu. Svěřme ho po ránu, svěřme ho večer. Doufejme, že on je ten vítěz a že on bude s námi až do konce světa. A k tomu nám dopomáhej Bůh. Ámen. Budeme zpívat další naznačenou píseň. 120