Home Page
cover of 28. 4. 2024 - M. Říčan - Izaiáš 12,1-12
28. 4. 2024 - M. Říčan - Izaiáš 12,1-12

28. 4. 2024 - M. Říčan - Izaiáš 12,1-12

ČCE Frýdek-Místek

0 followers

00:00-17:36

Nothing to say, yet

Voice Overspeechmale speechman speakingnarrationmonologue
4
Plays
0
Downloads
0
Shares

Audio hosting, extended storage and many more

AI Mastering

Transcription

Milost všem, kdo nepomíjející láskou milují našeho Pána Ježíše Krista. Amen. Bratři a sestry, v prodoství Izaiášově, 12. kapitole od verše 1. po 6. čteme takto. V onen den řekneš, zdávám Tobě chválu, Hospodine, rozsněhal ses na mě, Tvůj hněv se však odvrátil a potešil z mě. Hle, Bůh je má spása, doufám, aj jsem beze strachu. Hospodin, jen hospodin je má záštita a píseň, stal jsem mou spásou. S veselím budete čerpat vodu z pramenů spásy. V onen den řeknete, chválu vzdejte hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky. Připomínejte, že jeho jméno je vyvíšené, zpívejte hospodinu, neboť vykonal důstojné činy, ať o tom zví celá země. Já sej a plesej ty, která bydlíš na Sionu, neboť veliký je ve tvém středu svatý Izraele. Pane, Ty si dal své svaté slovo, aby nám zářilo na našich cestách. Dej, abychom mohli rozjímat o Tvém slově, následovat jeho učení, abychom v něm nalezli světlo, které svítí stále více a více až do posledního dne. Skrze Ježíše Krista našeho Pána. Amen. Bratři a sestry, kdy jste naposled slyšeli kázání o Božím hněvu? Jsou taková. Americký probuzenecký pastor Jonathan Edwards z 18. století kdy si napsal kázání Hříšníci v rukou rozhněvaného Boha. Dnes mají lidé rádi pozitivní kázání, a taková považují za dobrá a duchovní. Nechtějí slyšet o Božím hněvu, protože jakému postoji nás vede Boží hněv? K pokoře, poníženosti a mlčení před Bohem a ke splitování našeho svědomí, a jaké hříchy na nás Bůh vylevá svůj hněv. Ten, na koho se Bůh hněvá, ani nepomyšlí na to, co by mohl od Boha dostat, získat, naš by mohl být pyšný, s čím by se mohl chlubit a ze kterých božích darů by mohl mít užitek potěšení a rozkoš, čímž by narostlo jeho sebevědomí. Tváří v tvář Božímu hněvu jsme každý takhle malí. A týká se to i národů. Komenský ve svém kšaftu píše o vychřících hněvu, zanež považoval porobu českých stavů ze strany Habsburgů a rekatorizaci českého království. Ale co podle něj zapříčinilo ty vychříce hněvu? Lidské hříchy, hříchy národa, národů. Ten okřídlený výrok o návratu vlády věcí tvých se osametové revoluci citoval bez zmínky. O těch našich hříších, kterými jsme na sebe Boží hněv přivodili. Uvidíme zdá jezdíní zase nad tím zamyslí v listopadu. Bratři a sestry o Božím hněvu víme z dějin Izraele z písma. Je to zvláštní dívat se na dějiny národa z širší a duchovní perspektivy. Z perspektivy Boha, kdy dějiny nejsou chápány jen jako ekonomické procesy, třeba. Izraelcům byla dána milost, když se hospodin zjevil v jejich dějinách. A kteří na ně pohlíželi jako na dějiny vztahu k Bohu. A na to zda se národ Bohu svým jednáním zdaluje či přibližuje, zda poslouchá jeho nařízení. A protože Izraelci jsou hříšní, stejně jako jiní lidé, Bůh je i trestal. V jejich dějinách zjevoval svůj hněv v podobě neblahých událostí, porážek v bitvách i odzlečení do exilu, stráty vlasti domova. Hněv je bolestný a nepříjemný, pokořující, ale srozumitelný. A člověk i národ ví, že jeho život má smysl, byť v něm prožívá boží hněv. Člověk či národ ví, na čem je a můžeme se něčemu naučit. Ví, že i tehdy, kdy je člověk vystaven božímu hněvu, jeho život má smysl, protože si uvědomuje věci, které jsou v životě důležité. A že má ruku na pulzu života a že jeho duše získává a má správnou orientaci, že přišel sám k sobě, i když mnoho věcí ztratil. Cesty a bratři, dnešní boží slovo se týká situace, kdy se Izraelci vraceli z babylonského zajetí, které bylo znakem božího hněvu. Je to prodoství do budoucna. Izraelci se dostali do babylona po roce 587. Ale když se vrátí, budou jásat, budou se radovat. Nejen protože se dostanou zpět do své vlasti a postaví si své domy, což je jistě kladné, ale i protože to bude znamenat, že hospodin se už na ně nehněvá. A to je ještě důležitější než ty domy, než materiální hodnoty, protože ty nenahradí pokoj v duši, pokoj svědomí a boží přízeň. Ale když vím, že se na mne Bůh nehněvá, na nás nehněvá, to je skutečný základ pro mé bytí, pro dům mého bytí, že mohu v klidu žít a že pak se mohu plně radovat z těch vnějších věcí, z vnějšího zdaru. Je to důležité i pro národ a celý jeho rozvoj. A proto Izraelci budou jásat. Jásat i protože ta záchrana je zjevením Boha, který vstupuje do našeho světa a tím jej proměňuje, posvěcuje a nás vyučuje. Z dějin lidu božího víme, že mnohokrát zpíval k slávě boží, například, když mu hospodin umožnil přejít přes Rudé moře, když zvítězil v různých bitvách. I v knize Žalmů máme spoustu písních božích válek, které jsou reakcí na boží záchranné činy. Tak se totiž hospodin v dějinách Izraela zjevuje jako zachránce, spasitel. A hospodin zachraňuje, řekne ve stylu jména Jehošua, po našem Ježíš. Čili tématem dnešního božího slova je oslava pána Boha. Boží slovo nás vyzývá, abychom je oslahovali, zpívali k jeho cti, tak tomu bude i v nebi. A píseň je něco povznášejícího, tím spíš oslava Boha písní. Ale na druhé straně, kolik jedné z vulgárních, negativistických a sobecky zaměřených písní. V oslavě Boha starý zákon skoro triumfuje nad novým, jelikož je v něm více žalmů a písní nebo básní. Básní také v porovnání s dříveškem ubylo. Ale vrátíme se k starému zákonu. Obsahuje mnoho žalmů a přidám jednu vzpomínku. Krátce po sametové revoluci mi bratr farář Blahé paměti Vlastimil Kovář, farář Suhdole, pustil na kazetě žalmy ve zpracování skupiny Oboroch. Byl jsem tedy mnohem mladší a bylo to v něčem objevné, pro mě objevné, a bylo to pro mě setkání s oslavou hospodina. Bratři a sestry, proč máme Pána Boha oslavovat? Protože je záchranou. Bůh je záchranná v tomto životě. Pomáhá různým lidem, i nevěřícím. Pomáhal Izraelcům, kteří o tom vydávali mnohočetné a mnohovrstevnaté svědectví. Bůh nás zachraňuje i skrze lékaře, hasiče, policisty, politiky, rodiče. Bůh nás zachraňuje před naším sobectvím, třeba skrze víru v Krista, skrze neblahé události v našem životě, když nám něco nevýjde. Zachránil třeba matnotratného syna, který si uvědomil, že žil neskutečně sobecky a že se vůči svému otci i matce, celé rodině zachoval ošklivě a vůbec si jich, jejich nároku napravdu, nevšímal. Matnotratný syn byl zachráněn ještě v bodě, kdy byl pasákem vepřů a nedostávalo se mu ani těch zbytků po nich. Už tam byl zachráněn, když si uvědomil svůj hřích, ať se ještě nacházel v té ošklivé, potupné nouzi. Cesty a bratři, ale hlavním zdrojem záchrany, zpásy je Panežíš Kristus. On hlásal zvěst o Bohu, představil Boha, přiblížil jej lidem, ale především obětoval svůj život, podstoupil mučení, smrt. Něco neskutečného, nepochopitelného, nepochopitelná láska. On umíral za naše hříchy, on čistý, za nás nehodné. Neskutečná krása. A Panežíš také vstál z mrtvých, abychom my také mohli vstát z mrtvých k životu věčnému. Bratři a sestry tyto pravdy zní možná suše, jako fráze, věcně, ale je za nimi skryta nesmírna láska a obdivohodná vůle Otce Nebeského a také neskutečná nádhera z pásy Nebeského Jeruzaléma, kde budeme oslavovat Pána Ježíše. Tyto pravdy mohou znít jako fráze těm, kdo nevěří, ale když ti dá půh, začínáš z pásu chápat a přijímáš jinak. Před pár lety jsem měl možnost slyšet oslavu Pána Ježíše Christa na kolonu misijního dechového orchestru ve Vysle, který slavil výročí svého trvání. Jasně zaznělo, že hudebníci touží oslavit Pána Ježíše dochovými nástrojí, jimi chtějí šířit evangelium, ale také je třeba prakticky pomáhat potřebným na podkarpatské rusy. A to je námětem šestého verše dnešního božího slova. Připomínejte národům ve známost jeho skutky. Připomínejte, že jeho jméno je vyvýšené. Bratři a hřestry, druhý bod, na který chceme v dnešním božím slově poukázat a na který název dnešní neděle kantáte, zpívejte, je oslava Pána Boha. Jsi ve svém mětru, ve svých postojích zaměřen sám na sebe, zahladěn do sebe? Lidé dnes tolik fotí sami sebe, ukazují to druhým, jsou zahladěni do svých počítačů, chytrých telefonů, do toho světa svého já, který si vytvářejí na svůj obraz, že je asi pro ně těžké oslavovat Pána Boha, protože se od sebe nedokáží oprostit. Jsou zaklíněni sami v sobě a pokud třeba Boha oslavují, pak v tom smyslu, aby tato chvála, aby jejich víra potvrdila základní zaměření jejich vlastního já. Dnešní boží slovo nás vyzývá, připomíná nám, aby oslava Boha byla součástí našeho života, naší víry, abychom vzdávali Bohu chválu v postojích naší duše, abychom mu vzdávali čest, byť třeba ráno spěcháme do práce, ale abychom si pomysleli, Pane Bože, Tobě patří všechna čest a sláva, Ty jediný jsi vyvýšený a lidé by měli před Tebou být pokorní, i já. Ta oslava Boha se má promítnout i v tou, že uctívat plána Boha ve společenství, bratří a sester, ve víře. Že rádi přijedeme na akce, které církev nebo zbor pořádá. Samozřejmě, že na oslavu Boha si máme najít čas i sami, v modlitbách. A jako modlitby a jako inspirace k poslavinám mohou posloužit písně, které máme ve spěvnících, v oddílu chvála a dík, nebo v oddíle vzývání. Nebo si je přímo zaspívejme, naučme se je, zaspívejme si je s rodinou. K čemu tam ty písně jsou? Aby prohloubili naši víru, aby prohloubili naše oslavování Boha, které je jedním z rozměrů naší víry. Abychom takto byli vlastně připraveni i na těžké chvíle našeho života, protože jsme zvyklí vzdávat Bohu čest. Aby naše duše byla zaměřena na Boha. Je samozřejmě otázka, jak se oslava Boha, naše víra, promítá do našeho vztahu k lidem, k těmž vůči nimž máme různé povinnosti k lidem nadřízeným, starším, k lidem soběrovným i mladším a víceméně podřízeným. Jak se moje víra projeví na pracovišti, jak se moje víra projeví ve studiu, ve škole? Bratři a sestry, nezatvrdujme svá srdce před Bohem, hledejme jeho tvář, vzdávajme mu čest, abychom jej více poznávali, abychom si uvědomili důležité věci týkající se víry, života, světa, našeho vztahu k Bohu a k blížním. Dneska je venku krásně, i za krásu stvoření máme Boha obdivovat, za to, že vede národy ve své prozřetelnosti, ale především mu děkujeme za Pána Ježíše Krista, kvůli němu jej oslavujme, vždy v něm máme věční život. Tak ať v nás pulzuje právě skrze oslavu Boha, plynoucí z našich srdcí slov, myšlenek a činů. Amen. Pomodleme se. Hospodine Otče Věčnosti, Tvé jméno je svaté a je hodno veškerého uctívání. Jsi hoden objevu za své stvořitelské dílo, které vydává svědectví o Tvé velikosti a moudrosti. Čím jsme my ve zrovnání s Tvou vývýšeností? Děkujeme Ti, že ses k nám hříšným sklonil, Ježíši Kristu, a stále se skláníš, odpouštíš nám naše hříchy, navádíš skrze svého ducha na cestu posvěcení, lásky a smíření. Učiň, aby lidé ve Tvé církvi, v životě jejich členů, viděli odraz Tvé svatosti, moci a lásky, aby Tě hledali a odevzdali se Ti na celý život. Pomoz vydávat o Tobě svědectví a tak Ti vzdávat hod. Poženej všechny hudební soubory, pěvecká seskupení, která Tě oslavují. Naplňuj nás všechny svým duchem svatým, aby přibývalo Tvé slávy na zemi, aby byla odrazem nebe, které bude plné chvalospěvů a ustívání Tvého jména, díla a charakteru. Amen. Povstaňte, přijměte přání pokoje. A Bůh pokoje, který pro krev stvrzojící věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho pána Ježíše Krista. Nechť vás posídí ve všem dobrém, abyste plnili Jeho vůli. On v nás působí to, co se mu líbí, skrz Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků. Amen.

Listen Next

Other Creators