2 kyiosaki

Tak jo kamaráde, takže můžeme jet hezky znova, tohle je sice takový jakoby, reálně třetí díl, akorát že vůbec, je to druhej díl a no, no jen se pochlup, jen se pochlup, no já se pochlupím za tebe, no já se pochlupím za tebe, protože tohle masterhlava, ten prostě včera po nahraným krásným povedeným dílech se rozhodl, že prostě se nechá vybít počítáč, bez uložení jakýhokoliv projektu a prostě, je to v čudu. Je to v čudu, ale kde je čud? Jo. Ne, ale víte, co nejvíc vtíplý na tom je, že já jsem po škole, protože my máme hodiny jako každé jináč, tak já jsem jel dvě hodiny, jsem byl na cestách přes Prahu, protože mister tady naproti mě, si na mě zaproponoval svůj laptop, bez kterého my nemůžeme nahrávat. No, takže já jsem se tak jako projel krásně po Praze, přivezl jsem mu ten počítáč, abychom teda to mohli nahrát, no a nakonec co, nakonec se neuložilo vůbec nic, takže dneska si to dáme, dneska si dáme repete. Jdeme na to. Jsme dva kluci z generace Z. A vítáme vás u posledku našeho podcastu Je to v hlavě. Jak se cítí za tím mikrofonem? Za mikrofonem, no, hele, musím říct, že je to trošku jiný, než třeba se jen tak povídat, nebo jenom něco ve škole třeba přednášet. Já musím říct, že mě třeba nevadí nějakým způsobem mluvit. Myslím, že jsem celkem jako výřečnej, úplně ne třeba typický, jako expert. I když si myslím, že jsem spíše jako expert než introvert, ale nikdy mi nějakým způsobem navadilo třeba mít nějaký prezentace různý ve škole nebo povídat před lidma nějakým způsobem. A asi tak. Jak se cítí na to? No, hele, musím říct, že oproti prvnímu dílu, kdy jsem teda byl nervózní, tak přece na to člověk není zvyklý. Tak teďka se teda cítím jako uvolněně, cítím se opravdu, že je to nějakým způsobem mluvit. Tak teďka se teda cítím jako uvolněně, cítím se líp trochu a myslím si, že jako v formu takového pokecu, že nám to jako jde dobře. Pepo, jaký máme dnešní téma, co jsme si připravili pro naše posluchače? Tak dnešní téma bude dílo Roberta Kiyosakiho, kdo to Robert Kiyosaki je a rozeberem si trošku jeho myšlenky. Takže povědjme kdo je Robert Kiyosaki. Tak Robert Kiyosaki je spisovatel, autor několika knih. Je to investor, podnikatel. Je to američan s japonskými kořeny. On narodil se a žije v Americe ve Spojených státech. A čemu on se věnuje, tak je finanční kramotnost. On už vlastně od malička, i to popisuje ta jeho kniha, Bohatý táta, kurý táta. Na tuhle knížku už jsme narazili i v tom úplně pilotním díle, kde jsme si o ní něco lehce řekli, ale dneska bychom velice rádi ty myšlenky trošku víc rozvedli. Povědjme teda, jakou knížku napsal a jakou knížku dneska chceme probrat. On těch knih napsal poměrně dost. Asi ten nejznámější, ten úplný bestseller je Bohatý táta, kurý táta. Už to umím říct, včera jsem to poplet, včera jsem to tak obráceně. Nebo taky třeba knížka Faith, kterou jsem si přečet, kde vlastně mluví o falešných učitelích, falešných aktivech a falešných penězích. Taky třeba knížka Proč trojkaři pracují pro jedničkáře a dvojkaři pro státní zprávu. Taky docela zajímavý, tu mám v plánu si přečíst. A knížky jsou vlastně velice podobné, on ty myšlenky opakuje v těch knížkách, akorát každá je určená třeba pro trošku jinou cílovku, pro trošku jiné čtenáře. Ale ty myšlenky se tam opakují, řekl bych, že je to takové 80% tuku, 20% masa, ale z každé ty knížky si člověk odnese trošku jiný typ oznatky. My jsme teď asi v hre na tu úplně nejznámější knížku Bohatý táta, kurý táta. Můžeš nám to trošku přiblížit, jak vlastně Robert se dostal k tomu, že začal o těch penězích přemýšlet? Jasně, tak Robert se dostal na tuhle myšlenku vlastně jako dítě, jako kluk. Přičemž teda bydlal ve čtvrtí, kde bylo dost bohatých děcek, chodil do školy, kde bylo dost bohatých děcek a dostal se k takové situaci, že on úplně bohatý nebyl a tudíž byl odsuzovaný těma bohatýma. No a čiže mu vlastně jenom vadilo, že by měl být odsunutý na druhou kole, jenom kvůli tomu, že nemál dostatek majetku nebo tak? Tak se rozhodl prostě, že vlastně bohatý chce být taky, aby prostě nikdy nebyl vyčleněný. Přesně tak, on šel za svým vlastním otcem, tomu v té knižce říká chudý táta a ten mu vlastně nedokázal pomoci. Ten jediné, co mu řekl, tak musíš prostě vydělávat víc peněz. A tato odpověď Roberta neuspokojila a šel za otcem jeho nejlepšího kamaráda Majka, což byl vlastně podnikatel, řekněme, v začátcích a ten ho právě začál o penězích učit. Já si nechcem prozradovat úplně celý příběh, já si myslím, že by bylo dobré, abyste si každý z vás tu knižku nějakým způsobem přečetli. Jo, jo, to by bylo škoda. Nebo na Spotify je i audio verzi, je to nakolik asi, na dvě, na tři hoďky ta knižka? No, okolo tři. Něco takového, takže... Hodně už zase jako nechtěl hát, ale myslím, že nějak takhle. Takže já si myslím, že každý z vás, kdo má třeba Spotify nebo i na YouTube, myslím, že to tak doporučujeme určitě poslechnout. No a hlavní taková myšlenka, úplně první, co se tam člověk dozvěděl, taková hlavní, co se asi z toho pamatuje, že chudí pracují pro peníze, ale bohatí ne. Bohatí chtějí, aby peníze, které mají, aby pracovali pro ně. Pepo, jak tohle chápeš, tady tu myšlenku? No tak myslím si, že ta dnešní společnost je státem trošku vtahaná do takového začerovaného kruhu. A běžnej občan pracující je v tom non-stop kruhu a ten stát po něm chce, aby pracoval pro peníze. On prostě chodí do práce jenom proto, aby měl na konci měsíce nebo toho patnácti, aby přišla ta vejplata. Aby přišlo co nejvíc, aby měl co nejvíc hodin. A takže ty peníze právě nepracovují pro ně. Přesně tak, ten člověk se vlastně stane nějakým si otrokem těch peněz. A když vezmu tu druhou část té myšlenky, kde říká Kyosaki, že peníze mají pracovat pro člověka a ne on pro ně, tak tam vlastně jde o to, že ještě asi by bylo dobré udělat rozdíl mezi tím, co je to aktivum a co je to pasivum. Můžeš nám to nějak popsat? Jasně, tak aktiva jsou vlastně veškerý statky, které nám přinášají nějaký příjem. A když to pasiva, ty nám ten příjem berou, zkracujou. Já si teda pamatuju, že když se nás na střední ponížitelka naprávu učila, co jsou to aktiva a pasiva, tak o pasivách řekla, že jsou to dluhy. Ale to možná v tom právním zaměření, ale z toho ekonomického hlediska to tak určitě není stoprocentní odpověď. Nemusí to být nutně dluhy, ale jsou to vlastně veškerý věci, které nám i do budoucna nebo soustavně berou nějaký příjem, ubírají nám z něho. No a teď nám lokuju se tlice ten základní princip, to základní gro těch pasiv aktiv, tak, aby se nám dařilo. Tak já ještě to možná doplním. Vysvětluji to v jedné větě, že aktivum je to, co nám peníze do kapsi vkládá a pasivum je naopak to, co nám ty peníze z naší kapsi bere. Co takový třeba byt, Pepo, co myslíš? Je to aktivum, pasivum? No tak tam jsou i dvě roviny. Tam záleží na tom, jestli mám byt a žiju v něm. A v tu chvíli je to pasivum. Protože v tu chvíli ten byt mě vlastně bere. Platím vlastně veškerý VD z toho bytu a ten byt mi nic nepřináší. Jakoby žádný financení, mi nic z něj neteším. A pak někdo řekne, hle, já investuju do svýho bytu, kde bydlím. Tak to asi úplně není pak investovat. Vlastně investuje do pasiva, aby mu to... Jo, já samozřejmě chápu, že spousta lidí si koupí byt a chce ho vydržet, tak jakoby, když to řeknu laicky. Ale ano, to tak úplně není. Protože investice není to, že vy vlastně do něčeho dáte peníze a nikdy nevíte, jestli teda to ví kde nebo ne. Co to má znamenat? Jasně, investice představují nějaký risk, ale ne to, že koupím byt a teď se cítím jako brutální investor a ještě v tom bytě bydlím a vlastně nic mě to nepřináší a dejte jedno, dejte stejně za 20 let třeba prodávat, ne, vůbec ne. No a když jsme byli u toho bytu, řekni mi, v jakým případě by ten byt se stal aktivem? Byt se stává aktivem ve chvíli, kdy my si ten byt koupíme, pronajímáme ho a ten byt nám nějakým způsobem vyděláva peníze. Nájem převyšuje výši hypotéky a v tu chvíli ten byt, to že my jsme si ho koupili, tak vkládá peníze nám do kapsy, takže v tu chvíli je to aktivum. Tam je v tý základní myšlence teda člověka, který bere i to pasivum jako aktivum. Tam, že si to uložil v rsti ty peníze, za který nakoupil ten byt a spolíhá na to, že jednou ten byt prodá za násobnější sumu. Tak to je prostě špatná myšlenka o všem. Když to dáme jako do nějakého aktiva, tak potom už takováhle myšlenka se může stát nějakým samozřejmě přidanou hodnotou. Může se to stát, že to za nějaký násobek prodám počase. Ale nemůžu v tom na to spolíhat. Nemůžu jít do té investice jenom s tímhle. My se určitě nemovitostem budeme věnovat v nějakém následujícím díle. Myslím si, že je to téma, který nás oba dva docela nějakým způsobem zajímá. A teď, když se ještě úplně vrátíme k tomu gro té myšlenky, tak Kiyosaki říká, že je potřeba za ty peníze, co my třeba si vyděláme, nakupovat aktiva, aby nám ty peníze vydělávali další peníze a neutrácit je za ty pasiva. A velký problém je, že dneska hodně lidí o penězích vůbec nepřemýšlí, ve školách se to neučí, doma se to od svých rodičů, nebo prarodičů, v rodině se to taky nedozvědí ty lidi a pak jsou finančně negramotní, což je velký problém v dnešní společnosti, protože ty lidi o těch penězích vlastně nevědí vůbec nic. My jsme chodili, Pepo, do školy, chodíme kolikrát, tím šestnáctým rokem do školy? Patnáctým? No, to je jedno. A o penězích jsme se vlastně nenaučili vůbec nic. Věřte si, my jsme probrali všelijaký války, všelijaký rody, na maturitu jsme museli umět předy právě dvacet knížek, ale ve finále, jo, ještě si pamatuju, deset rů kamenů jsem musel rozeznat v sedmí třídě. Geologie. Dneska možná křeme. Ale o těch penězích, to je vlastně, vemte si, to je věc, kterou my požíváme každej den, ale vlastně o nich vůbec nic nevíme. Dneska prostě lidi nevědí, co jsou to peníze, jak se používají, kde vznikají, co je to třeba hypotéka, jak funguje banka. Oni si myslí, že když tam peníze donesou do bankomatů, takže oni tam leží nahromád, to je prostě ty jejich bankovky. Dneska nefunguje. Co si celkově Kiyosaki myslí o penězích? Protože, já to si pamatuju, Kiyosaki tvrdí, že peníze jsou nástroj. Že peníze jsou nástroj, který lze použít k dosažení cílů, ale peníze jako samotný by neměly být cílem. Jasně. Peníze můžou být prostě ten nástroj, ale určitě ne ten cíl. To si řekl naprosto skvěle, protože hodně lidí se právě žene zatím vydělat co nejvíc těch peněz, ale nepřemýšlej vlastně nad tím, co s nima dělajte. Já ten problém zase narážím na to, že ta finanční gramatnost... Řekni mi, proč si myslíš, že dneska se o těch penězích neučíme? Že o nich nic nevíme? Tak já si myslím, že ten stát to nás asi chce, abychom o tom věděli kulovým. Uměli s těma penězma pracovat jen do takové míry, kdy je umíme utrácat. Ale víc po nás nepotřebují, protože oni potřebují ty dělníky, oni potřebují nás, aby jsme tu velkou firmu s názvem stát nějakým způsobem hnali ku předu a drželi při životě. Takže já si myslím, že z tohohle důvodu nás to neučí. Takže škola je taková fabrika na zaměstnance. Jednoduše řečeno. Věřte si, když vaši rodiče se tohle nenaučili, tak vám ani tohle nemůžou předat a pak ty děti nemají kde se to naučit. Dneska je taková doba, že si můžu pustit náš podcast nebo kohokoliv jinýho, ale dřív to tak úplně nebylo a proto ty lidi o těch penězích nic nevědí. Mně to úplně uchvátilo, když on řekl, že chudoba se učí a dědí v rodinách. Já jsem z toho snad měl úplně husí kůži, když jsem si tohle přečet. Protože tohle je sakra pravda. Je to pravda, ale podle mě nemůžeme to zazdývat těm rodičům, že to taky nikdo nenaučil. Pak už se to hádá trošku s tou historií. Už to koresponduje i s tím, jaký byl režim. A když jsem až při tom komunismu, ten základní kámen byl prostě dělník. Myslím si, že moje jednostrná rodina, tam jediný prostředek nebo jediná věc, jak člověk může přijít k penězům, je tvrdá práce. Třeba děda zastává názor, že kdokoliv, kdo přijde z práce a není totálně fyzicky vyčerpaný, tak to je nějakej podvodník. A Bůh ví, co si o něm ještě myslí. A pak člověk se narodí do takovéhle rodiny, kde jsou takovéhle názory. A co ten člověk si z toho má vzít? Myslím si, že není potřeba, aby tady všichni nějakým způsobem šli a začali podnikat. Ale je dobré vědět, že tady je i ta druhá cesta, o které se vlastně nemluví, protože nám ji nikdo neukáže. Já bych chtěl podusknout, že nejsme tady o to, aby jsme hanili práci. To určitě ne. A lidi, kteří tvrdě pracují, jsou to skvělí lidi, kteří dělají kolikrát obdivuhodné práce. Ale co my tady řešíme a chcem se o ní naučit co nejvíc. A chcem vám předat co nejvíc. Tak jo, já si myslím, že to pro dnešek stačilo. Nahráváme nějakých téměř 17 minut, takže zase úplně vás nezahltíme. My bychom určitě rádi v tomhle tématu pokračovali i třeba příští týden, takže si nás určitě nalaďte, trošku to zpracujte, napište nám vaše názory, a můžeme se mílit. Takže napište nám, nájdete nás jak na Instagramu, na Youtube, prostě někam nám můžete napsat co si o tom myslíte, někam do komentářů, si s náma souhlasíte, nesouhlasíte, kdybyste chtěli třeba s náma po něčem pohovořit, pokecat, změnit naše názory, my jsme určitě jako otevřený. V tuhle chvíli se těšíme nejvíc, až odpálíme právě první dva díly, protože v tuhle chvíli není ještě nic, nikde. Tak my nahráváme v tuhleto ve chvíli, kdy ani ten první díl není venku, takže my neznáme vůbec žádný reakce, poslali jsme to pouze pár našim přátelům, našim známým, aby jsme měli jakouspon základní zpětnou reakci. Až se to dostane mezi lidi, kteří nás třeba tolik neznají a třeba se nám jen bálí, to nám to trošku zkritizová. Tak děkujeme, že jste to poslouchali až sem, pokud jste to vydrželi. Mějte se fajný, čauky. www.arkance-systems.cz