31. 3. 2024 - M. Říčan - 1. Samuelova 2,1-2,6-8

Milost vám a pokoj od toho, který jest, a který byl, a který přichází. I od sedmi duchů před trůnem, a od Ježíše Krista, věrného světka, prvorozeného z mrtvých, a vládce králů země. Jemu, Jenž nás miluje, a svou krví nás zprostil hříchů, a učinil nás královským kněžcem Boha, svého Otce, jemu sláva i moc na věky. Amen. Sestry a bratři, vysvětněte Boží slovo zapsané v 1. knize Samuelově, 2. kapitole, verších 1. až 2. až 6. až 8. Chana se takto modlila. Mé srdce jásotem oslavuje hospodina. Můj roh se zvedá dík hospodinu. Má ústa se otevřela proti nepřátelům. Raduji se ze tvé spásy. Nikdo není svatý mimo hospodina, není nikdo kromě tebe. Nikdo není skálou jako náš Bůh. Hospodin usmrcuje i obživuje, do podsvětí přivádí a vyvádí též odtud. Hospodin ochuzuje i zbohacuje, poněžuje a též povyšuje. Nuzného pozvedá z prachu, skalu vytahuje u božáka. Posadí je v krhu knížat a za dědictví jim dá trůn slávy. Pane Bože, děkujeme Ti za Tvé slovo, za Tvou přítomnost, za Tvé skutky vykonané pro nás a pro naši spásu. Zajména za zkříšení Tvého syna a našeho spasitele Ježíše Krista, kež tato zpráva, tato skutečnost proniká do našich srdcí a osvěcuje naše mysly, naší existenci. Amen. Bratře a sestry, zítra bude pomláska, šmigrust pro některé, pro ty, ale oni se nebudou veselit v pánu. Kdo ví, jak to dopadne, jak to skončí zítra? Ale Anna z Rámy nebo Channa se radovala z toho, že se jí po dlouhé době narodilo dítě. Vymodlený Samuel. I dnes, což je zvláštní, na internetu ve správách někdy čteme o vymodleném dítěti. Když se narodí dítě, sdílíme tu radost s druhými v rodině, v práci, pohostíme druhé. Muž tuto radost asi neumí úplně pochopit, protože nedokáže přivést dítě na svět. Ale dítě znamená budoucnost. Dítě bude růst, dítě něčeho dosáhne. Syn Anny se stal prorokem. Ne hercem, ne biznismenem, i když i to jsou dobrá zaměstnání a člověk musí hodně pracovat, aby je vykonával dobře a aby jich dosáhl. Ne stal se rentiérem, ale prorokem, který zvěstoval lidem slovo Boha. Byl sluhou toho nejvyššího šéfa, velkým mužem v Izraeli a jeho dílo, Samuelovo dílo, jeho slova, zapsaná v Biblii, ovlivňují celé generace a celé civilizace. Anna, jak víme, prožila ale mnoho těžkostí, ústrků od druhé ženy manželky svého muže Elkány, která děti měla. Zkrátka bezdětnost byla pro ní bohesná a to i proto, že se modlila hodlivě k pánu Bohu, ale neotěhotněla. Pán Bůh nám, bratři a sestry, ukazuje na hrdiny víry, abychom v nich měli příklad, potřebujeme příklad, abychom měli příklad v jejich pokoře, trpělivosti, v jejich zápasech i osobních, vytrvalých modlitbách. Anna, jak jsme četli, také dokázala pánu Bohu důstojným způsobem poděkovat za to, že se jí narodil syn. Je zajímavé, že v Biblii máme její modlitbu, ale ne modlitbu jejího manžela Elkány. Anna byla světkem boží moci. Někdo řekne, no to je jenom taková osobní, taková epizoda, nic zvláštního, převratného, soukromá, ale pravdou je, že pán Bůh působí v životě obyčejných lidí. Pán Bůh nikým nepohrdá, ale realizuje své plány při těch, kdo jsou pokorní, kdo mají bázeň před pánem Bohem a doufaní v něj. Jsi pokorný před Bohem? Jsem já pokorný před Bohem? Doufáš v něj? Máš před ním bázeň? Můžeme Anně závidět? Anna je částí dějin těch božích, spasitelných událostí, skutku. Kolik kázání už zaznělo o její víře. I ve tvém životě může Bůh vykonat něco zvláštního a neobyčejného. Měj bázeň před ním, modli se k němu a doufej tak jako Anna. Je to velký úkol takhle se modlit a je velkým požehnáním postupovat v našich osobních situacích tak jako Anna, která věřila, důvěřovala Bohu. I zde se máme čemu učit. Přestry a bratři, Anna vyjádřila svou radost žálmem. Je pěkné, že se radovala i v pánu, že radost dítě té prožívala ve víře. Kdo žije s Bohem, ten bude všechny věci přenášet na rovinu vztahu s Bohem a k Bohu. Její radost nebyla sobecká. Zdílí tu radost s pánem Bohem. Ani my se nemáme před pánem Bohem uzavírat, nemáme mlčet, ale říct si mu to, co prožíváme. I to radostné. Máme být před pánem Bohem upřímní. Roh bíka, o kterém jsme hovořili, zde znamená, je symbolem síly a vyvýšení toho rohu spasení. To znamená, že pán Bůh jí dál sílu. Narození dítě té je zdrojem nové jístoci v životě a ta je potřebná. A toto požehnání přinesl pán Bůh nebo vnesel do života Anny. Zároveň chápeme její slova o nepřátelích. Možná, že se týkalo i nejen peniny, ale i jiných žen a mužů, kteří jí uráželi a dívali se na něj z patra, protože neměli děti. Ale na druhé straně se Anna připojuje ke svým předkům, k různým předchůdcům, kteří také v životě prožívali těžkosti a kteří svou situaci viděli v širším kontextu božích vítězství, kdy třeba byly ve hře i nepřátelé vojenční, kdy šlo o nějakou válku. Bratři a sestry, Anna také poznala, jak je Pán Bůh jedinečný a všemocný. A řekla také, nikdo není skálou tak, jako Bůh. Poznala, že jen Bůh může učinit div, ale ona byla bezbranná. Anna rovněž poznává, že Pán Bůh je jediným Bohem, protože nikdo jiný jí nepomohl. Ale Bůh je také vyvýšený a svatý a není v něm nic nečistého. V jednom projevu boží dobroty, tím, že se jí narodil syn, poznala více forem boží dobroty. Bratři a sestry, zvláštní a těžká jsou asi i slova, Pán usmrcuje, ale také oživuje, uvádí do chudoby, ale i obohacuje, ponižuje, ale také vyvyšuje. Může dopustit nezdar. Bratři a sestry, nic se neděje bez božího vědomí a dopuštění. Boží slovo nám črtá charakter Boha i tímto způsobem. Věřit v Pána Boha má smysl i tehdy, když se nám nedaří, protože Bůh stále zůstává Pánem celého světa. Nemáme se bouřit proti Bohu, i když to neznamená, že máme zůstat nečinní a nesnažit se zlepšit svou situaci a navzájem si nepomocit k tomu zlepšení. Bratři a sestry, Ježíš Nazaretu prožil něco podobného jako Anna. Její slova, jakoby prorocky, předjímala jeho cestu. Ježíš Kristus byl umučen a potupně popraven na kříži, zemřel, uložili jej do hrobu. Veškeré naděje učetníků vyhasly. Teď už je konec. Ženy jej přišly nabalzamovat, jak vedí slušný zvyk. Byla to poslední služba, kterou mu chtěli po smrti prokázat. Ale kámen byl otvalen, hrob byl prázdný, stráže strachem utekli, nebo strnuli jako mrtvé. I když tím riskovali tref popravou. Ženy našly hrob prázdný, anděl je informoval, že Ježíš vstal z mrtvých a dali jim instrukce, že mají jít k učetníkům. Marie Magdalena se u hrobu s živým Ježíšem dokonce setkala. Setkali se s ním pak učetníci cesto do Emmaus. Pak se zjavil učetníkům v Jerozalémě, abychom to zkrátili. A poštol Pavel pak píše, že se nakonec zjavil více než pětistům bratří najednou. Bratři a sestry, Pánej Ježíš byl v hrobě, ale Bůh jej vyvedl z krajiny zemřelých. O té se v Novém zákoně hovorí jen v náznacích, ale z lidského hlediska je svým způsobem důležitější, že nezůstal mrtev, že byl zkříšen jako mocný Bůh, který už neměl zcela stejné tělo jako předtím. Koneckonců mnoho lidí stalo z hrobu, když Ježíš umíral na kříži. Šteme to v Matouši 27. mé kapitole. Nový zákon svědčí, že Bůh Krista vzkřísil, i když jej předtím vydal nasvrt. Dopustil to. Ale Ježíš umíral výkupnou smrtí. Byl to boží plán, aby byl nastolen smír mezi Bohem a lidmi i mezi lidmi. Existují znesvářené kmeny, kdy jeden z nich musí obětovat dítě, aby došlo ke smíru. Možná znáte knížku missionáře Dona Richardsona, která vyšla ve Slovenštině, knížku Dítě pokoje, kde se o tomto hovoří. Bratři a sestry, na pána Ježíše můžeme rovněž stáhnout, ani na slova slabého pozvedá z prachu skalu vytahuje upožáká. Páne Ježíš prožil velká příkoří, neměl lehký život. Byl vystaven nenávistí židovských předáků a ke konci života s ním zacházeli jako s vyvrhalem, jako s předmětem, odpadem. Ježíš zažil obrovské ponížení před říjmany, před židovskými představiteli, i před obyčejnými lidmi a svými učetníky. Toto ponížení prožil jako boží syn. O něco menší ponížení prožil syn bývalého slovenského prezidenta Michala Kováče, také Michal, kterého unesli státní služby v roce 1995. Nebudu popisovat, v jakém stavu našli jeho zachránci. A to pak byly ještě půl roku ve vězení, než je osvobodili. Ale Pán Bůh Ježíše Krista zkřísil a tím jej vyvýšil nade všechnu mocnost. Svou smrtí totiž přemohl hřích a ďábla, všechno zlo. Ježíš slavil největší vítězství i protože se tak ponížil, že se ponížil z lásky, ve jménu vykoupení lidstva, a protože byl zároveň božím synem. V listě efeským čteme, zkřísil ho z mrdvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly a panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána jak v tomto věku, tak v budoucím. Bratři a systry, pán Ježíš vzkříšený působí i v dnešní době. Působí přece od svého vzkříšení. Jak by mohli uvěřit miliardy lidí v lež, pohádku, iluzi? Mnozí, přemnozí poznaly Ježíšovu nadpřirozenou moc. Ježíš působí i v současné době, oslovuje nové učedníky v dalekých zemích, často za neuvěřitelných okolností, a oni jej následují. Jeho působení není možná v naší vlasti tak markantní, možná působí v skrytě. Možná jsme zablokováni materialismem, soběstředností, pohodlností, různými hříchy a nezodpovězenými otázkami a nevyřešenými problémy. Máme to zkoumat. Nenechme se zvyklat okolním světem a náladou, která v něm panuje. Nechme se zvyklat s pochybňováním věčného života a Kristova vítězství. Svět ví, a není v něm všechno špatné, že v Kristu má konkurenta, nedostižného konkurenta. Přitom svět, řekněme v tom zlém slova smyslu, chce být naším Bohem. Ale také jednotlivci, nebo i stát, nechtějí doznat svou hříšnost, pokořit se v pokání, usilovat o nápravu a zůstat a uznat majestát Boží. Každopádně Kristovo dílo vzkříšení zde zůstává navěky a je zdrojem síly pro každého člověka, pro celý vesmír. Vždyť Ježíš Kristus je Bůh. Nechme se oslovit znovu z věstí o Jeho vzkříšení i v tichém zamýšlení, nebo v písních, které o něm zpíváme, i v pokání. Poslechněme si výzvu Apoštola Petra. Přicházejte k němu, kamení živému, jenž byl od lidí zavržen, ale před Bohem je vyvolený a vzácný. Amen. Modleme se. Pane Bože, vyvyšujeme Tě za všechny Tvé spástné činy, které Jsi vykonal ve svém lidu v Izraeli, v církvi i mimo ní. Děkujeme Ti nade vše za vzkříšení Ježíše Krista, které zde zůstává jako věčné světlo ozařující celý vesmír, nejen každého člověka. Pane, dej, abychom už nežili pro sebe, ale pro Pána Ježíše. Vyváděj nás z hrobu našich říchů, abychom vedli nový život jako děti světla. Nejadě vzkříšení Kristovo ujištěním všem chorým, zápasícím a klesajícím ve víře. Ujisti i nás, až budeme umírat, že jsme dědici života věčného, který Jsi zaslíbil těm, kdo Tě milují. Amen. Nyní prosím o oznámení. www.hradeckesluzby.cz